Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Jumanji, Johnstonův kvazi-kultovní snímek z roku '95, kdy bylo v rámci kinového popkornu za zábavu považováno rozrážení domovního zdiva, generování exotické fauny ve špatném CGI (dva roky po Jurském Parku, který v jeho využití nasazoval novou laťku) a série divnofilmů Robina Williamse v hlavní roli. Přesto se ale jistá legenda Jumanji neodpáře – to si uvědomili i kravaťáci v Sony, kde se letos vyvařilo pokračování, nikoliv remake, ale přiznaný brakový sequel s náhodně vybranou skupinkou hollywoodských herců, komiků, a těch ostatních. Vítejte v džungli.

Deskovky a pářkyrecenze napsal

Adam Hencze

dne 19/12/2017

Jako by ten filmový podtitulek fungoval jako jakási sebeparodie na nejméně zajímavé a počítačově generické prostředí džungle, ve kterém se drtivá většina snímku odehraje. Jestli se jedná o záměr v rámci lenosti programátorů, co stojí za samotnou arkádovou verzí Jumanji, hry, jejíž fungování má v aktuálním pokračování důležitou roli, tak to do jisté míry berem – na druhou stranu by pak toto přiznání schválně dělalo jednodušší práci animátorům, kteří do CGI záměrně nevloží tolik odpocených hodin. Každopádně se jedná o chytrou a zároveň hloupou autorskou volbu – v novém Jumanji na tom ale nesejde, jeho atrakcemi nejsou rozzuřené stádo nosorožců nebo šíleně krvežíznivé opice.

Džungle je tu každopádně tím nejnudnějším dějovým prostředkem, degraduje na mapu herního území, skrz které musí její avataři se třemi životy projít. Ty zastupuje kvarteto jednorozměrných postaviček školáků: holka s instagram komplexem, akné-geek, namachrovaný černoch a puťka s nízkým seběvědomím. Při jejich expozičním "svodu dokupy" se stane nekalost a všichni jsou (ne)dobrovolně vcucnuti do smrtonostné hry, v rámci které musí vrátit zelený drahokam do oka sochy jaguára. Snímek nesoucí se v duchu dobrodružství Indiana Jonese ale v tomto vzrušujícím náčtru postrádá akci, rytmus a jakoukoliv motivaci pokračovat, což se ale děje opět v rámci filmařského záměru. Ten dává na piedestal důležitosti statické postavy a jejich transformaci z reálného masa/kostí do virtuální předlohy.

Hra se změnila. Obrazně a doslova. Devadesátkové kočkování s exotickou deskovkou, z jejíž černého oka s každým dalším tahem vylezlo strašidelnější a nebezpečnější překvapení, je tatam. Hlavním nápadem Sony (ne náhodou společností stojící za herní konzolí Playstation) bylo posunout a "updateovat" uplynulých dvacet let reality od premiéry "jedničky" i do reálna syžetového, a transformovat tak deskovku do hry počítačové, v tomto případě konzolové/arkádové. Filmové postavy tak nejsou součástí pro ně známého světa; jsou vhozeny do fikčního/naprogramovaného prostředí hry, kde jednotlivé levely/nepřátelé čekají na jejich průchod. K vysvětlení těchto pravidel stačí průměrnému jedinci nežijícím v sibiřské tajze cca pět minut, zamysleme se ale nad tím, jaký to má filmařský a dramatický potenciál pro recenzovaný film.
© Columbia Pictures

Ten staví po vzoru herních adventur na role-playingu převtělených postav do postav herních a jeho základem je rozpor ve způsobu, jakým je tato transformace provedena. Zdrojem humoru a konfliktů je tedy primárně osobnostní inverze. Z geeka je svalnatý odvážlivec (Dwayne Johnson), ze stydlivky je sexy kočka (Karen Gillan) se schopností svůdně-bojovného tance, z černocha-namachrovance je černoch-hláškař, co neumí ani běžet (korektnost by tu pravděpodobně haprovala, kdyby se tvůrci pokusili o transformaci rasy) a konečně – z nesnesitelné instagram fifleny je, jak už mnohokrát napověděly trailery, "middle-aged overweight man": Jack Black. Postavit tohle barevné dobrodružství na sit-comových replikách této čtveřice má zajímavé koření – nikdo z nich ale není přehnaně vtipný a víc než zdravé popichování od Jumanji nečekejte.

S touto nesourodou skupinkou Jake Kasdan po necelé dvě hodiny pracuje – ve své filmografii má fláky jako Zkažená úča nebo Sex tape, takže záchodový humor a prvoplánové eskapády, které oscilují na různých stupních bizáru, se dají očekávat. I tak je ale škoda, že nejvtipnějším gagem celého filmu je scéna hromadného močení, ve které Jack Black zjišťuje, že si pro úspěch v aktuální činnosti musí držet péro.
© Columbia Pictures

Herecký ansámbl si svou hru pitvořivě užívá, otázkou je, co diváci – pokud se spokojí s extrémně nenáročnou brakovkou s hláškujícím Jackem Blackem a Dwaynem Johnsonem, pravděpodobně odejdou ze sálů spokojeni (tady pomůže i eye-candy obsazení zmiňované Karen Gillan, která toho na sobě opravdu moc nemá). Kasdan se ale krom přetížení herních pravidel nesnaží žánrově vybočit, ani invenčně zakročit, pouze nechává plynout nekonečnou sérii gagů, které ve své podstatě posunou děj a vyřeší nastolenou peripetii. Jeho pokus o akční komedii ale nelze brát jako vydařený.
Playstation koncept není úplně bez potenciálu, a v novém Jumanji minimálně trefně ilustruje souboj analogové minulosti s digitální přítomností. "Vítejte v hnusné džungli, protože je digitální", "Bojujte v ní s generickými motorkáři, protože tak to ve hrách chodí", "Koukejte se na zlotřilce, jehož kroky nedávají v rámci pravidel hry smysl, protože tak to ve filmech chodí". Alespoň že Jack Black si svou rolí nabíjí baterky.

Hodnocení zbytku redakce: