Premiéry, 15. listopad 2017 01:33Liga potenciální výdělečnostiRecenze filmu Liga spravedlnosti (2017, 120', US)

RECENZE (JB) — DCEU se pomalu vyhrabává ze srabu, do kterého ho uvrhl neúspěch Batman v Superman a Suicide Squadu. Ačkoliv první zmíněný vůbec nepovažuju za průser, ten druhý byl bohužel skutečně kolosální přešlap. Zbrklé řešení a absolutní nepochopení toho, co je s univerzem špatně, vloni místo záchrany značky přineslo kvalitativní zhoubu. „Naštěstí“ ale pouze kvalitativní – film aspoň vydělal, a tak se na to Waneři nevyflákli a dotáhli do cíle Wonder Woman. A ta byla jak důkazem toho, že to prostě jde, tak toho, že problém DCEU není ve vytýkané snaze o serióznost a temnost, ale prostě jen v idiotských scénářích a idiotských kreativních rozhodnutích. Wonder Woman byl první inteligentně natočený film univerza, první bez velkých přešlapů, to byl ten trik.

Fungovalo v ní (nejen) to, co funguje u Marvelu, a to bylo víceméně všechno, co se od ní požadovalo. Ostatně ještě dlouho se DC filmy budou co do úspěchu hodnotit jen podle toho, jak moc šlapou na paty Marvelu. Je tedy přirozené, že i Justice League chce být tak trochu marvelovkou (Joss Whedon mluví za vše), že chce být tím masově zábavným filmem, vměstnat se do té škatule, která se u Marvelu už v podstatě stala železnou košilí. Dává to smysl, a pokud se to ponese ruku v ruce s rozumnější prací se scénářem, tak to berem. Jen se to nesmí stát jedinou metou filmu.

A díky bohu se to ani tolik neděje, ale je dost často znát, jak moc se u Warnerů snaží. Vehementně to tlačí, povětšinou úspěšně, jindy neúspěšně, ale razí povznesenou až žoviální notu, sází na jistotu v podobě sebeironie a snaží se vytvořit v rámci týmu logické vztahy. Z vysmívaného Aquamana je hipster-korba, Flash neuroticky blábolí, Cyborg nakonec taky vpustí z úst jedno „Hell yea“, atd. Je nabíledni, proč na raných projekcích bodovali Aquaman s Flashem, jsou divácky nejvděčnější, jeden cool a jeden pako, po podrobnějším ohledání ale narazíte na až otravně sveřepou snahu se zavděčit a dojde vám, že nejlepší hlášky si pro sebe krade Batfleck, možná proto, že je mu to celé skutečně a reálně buřt a radši by se z téhle franšízy zdekoval, a tak jsou jeho uštěpačné poznámky mnohem legitimnější než Aquamanovo „My maaan“.

Jako tým ale tahle sebranka funguje, dost možná díky Whedonovi, jelikož ať už ty prvky propašoval do Ligy on, nebo je Snyder „okopčil“ před jeho příchodem, způsob, jakým se parta stmeluje, je dost povědomý. Opět to dává smysl, měnit osvědčený recept je hloupost, když jde o všechno. Potěší ale mnohem lidštější scénář. Od málomluvného BvS a rádoby husťáckého Squadu je tu solidní posun, k dialogům, které mnohem úspěšněji balancují na hraně komiksové trapnosti a praktické sdílnosti. Pořád je tam znát, že u DC ještě není kreativně všechno úplně v pořádku, ale tady se to konečně místy láme, konečně jsou náznaky organických promluv a přirozené charakterové chemie.

A překvápkem je i Steppenwolf. Hlavní padouch, který v trailerech a klipech působil dojmem tuctového vesmírného zlounka, si dokáže uhájit svoje. Je tam bohužel ta klasická sestupná tendence, která platí hlavně pro něj, ale vlivem přehršle všeho i pro celý film. První půlka je jaksi zábavnější než druhá a má o dost památnější momenty. V té druhé se to „holt musí nějak dořezat“. Zachraňuje to finální zvrat, který je v rámci žánru poměrně neotřelý. A bitka s Amazonkami je možná nejlepší akční sekvencí filmu, už proto, že v ní až tak necáká digibordel z každého okénka. Co by to ale bylo za komiksovku bez kvanta nepřehledného CGI. A Justice League naštěstí rozhodně patří k tomu lepšímu, co se triků týče. V podstatě všechno, co vypadalo v promech špatně, bacharatě, apod., především Cyborg a Steppenwolf, šlape ve finální verzi úplně v pohodě.☞ PINBACKER