Premiéry, 15. září 2017 17:33Přijela k nám... jatka!Recenze filmu To (2017, US)

RECENZE (JB) — Není lepší doba pro novou adaptaci Toho, než po loňském úspěchu Stranger Things. Osmdesátky forever a parta kluků jak vytržená z Kingovy knihy nyní jaksi paradoxně razí cestu jeho hororové klasice, a v té se s tím dokonce tak nepářou, že si dovolí obsadit přímo chalana ze strangerthingsovské party. Což je mimochodem skvělý tah a uvědomíte si to asi nejvíc v momentě, kdy se hubatý Richie zmocní žesťového nástroje člena městského průvodu a absurdně mimo hlavní dějství si do něj troubí. Což nám vlastně i krásně signalizuje, co je u Toho jádrem a původcem většiny kvality. Jsou to lidské momenty. Což je na horor docela výkon.

Horor by vlastně vůbec nemusel být tím pokleslým žánrem, kterým dnes je. Stačilo by, aby se o něm v tvůrčím ohledu uvažovalo trošku jinak, ostatně můžeme to vidět u Jamese Wana, který nenadřazuje techniku postavám. Je nabíledni, že zásadní hororovou chybou je pracovat s charaktery jen coby s fláky masa určenými k porcování, i nucená snaha polidštit se ale dá snadno prokouknout. Je to proto o tom, kdy se podaří najít kreativce, který souzní s tím, co píše, aspoň na trošku osobním poli. Anebo zkrátka dokáže napsat ty postavičky dost dobře falešně živoucí. Třetí možnost pak je řádně nápaditá práce s hrůzou. To působí jako film, který má hodně od prvního, minimum druhého a tak středně třetího. Stručně řečeno velmi lidský, málo falešný, slušně děsivý.

A ačkoliv to v tomhle případě, kdy ansámbl je pln dětí, zní trošku absurdně, je to herecký film. Jak parta Nul, tak Pennywise šlapou dokonale. Nikde není slabý článek a jediný zásadní neduh je málo prostoru pro některé postavy (černý klučík je spíš do počtu). Což je dáno stopáží. Znamená to každopádně jednu věc, a to že tuhle dětskou partu by člověk s nadšením sledoval i jako obyčejný seriál á la Bylo nás pět. Skarsgård je neméně boží. Vtiskává Pennywisovi správnou dávku úchyláctví, šikovně balancuje na linii mezi úlisností a zvráceností. Navíc mu to nekazí přemíra CGI – to se objevuje opravdu jen, když to má smysl, a v naprosté většině případů je tak solidně vyvedené, že neruší.

Jenže pořád je tu ta nekonzistence, jednak daná příběhem, jednak rychlým tempem, které film občas sužuje. Upřímně mám jen základní pojem o tom, co všechno se v knize stane (něco z toho je fakt brutus), ale pravidla fungování Pennywise a jeho schopností spadají do té nešťastné škatulky „sakra proč může tohle a tohle třeba ne a proč toho a toho nezabil když moh' atd.“ Jasně, že se tu operuje ve více módech a premisa je komplikovanější, než jen to, že klaun chce žrát děti. Jenže ta úplně první scéna s Pennym a Georgiem nastolí určité očekávání, především toho, že se tu ohledy na děti brát nebudou, ale nikdy už tomu vlastně nedostojí. Je tu tedy jakási sestupná tendence, která navzdory klasicky načrtnutému dějovému oblouku začíná nahoře a končí dole. A díky tomu působí finále jako antiklimax, a ne ten pozitivní druh.☞ PINBACKER