Seriálová režisérka Lucia Aniello káže rovnoprávnost, pije parodii. Přichází s dalším zástupcem ansámblových komedií hangoverovského typu – místo bandy Bradleyho Coopera láká na lascivní obsazení hollywoodských krásek a na mraky sprostých, ale ostře korektních vtipů o penisech, masturbaci a všeho mezi tím. A Boyleovský spoiler: I killed a guy!

Pět uječenýchrecenze filmu napsal

Adam Hencze

dne 20/6/2017


Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze filmu
Moderní filmová doba západu se nachází pod tlakem korektní společnosti a chrlí jeden rovnoprávný snímek za druhým. Červen již servíroval povedený feminí epic Wonder Woman, jinak se na poli nuceně nežného pohlaví příliš nedaří: Ghostbusters s ženskou soupiskou by o tom mohli napsat elaborát. Lucia Aniello hází do pastišového kotle filmových zakázek další želízko, které paradoxně Ghostbusters v lecčem dost připomene – určitě už jen vypůjčenou herečkou Kate McKinnon, jejíž regionální nesnesitelnost v duchařském nesmyslu tady s přehraným australským přízvukem funguje. Jako jedna z mála věcí. Holky na tahu si totiž berou z Bridesmaids to nejlepší a z Ghostbusters to nejhorší. A to je zvláštně chutící mix, který nikdo asi úplně nechtěl.

Seriálová historie tvůrčí mysli Lucie je tady znát, místo kontinuální dějové linky dostaneme devadesátiminutovou stopáž rámovánou do situačních sekvencí se situačním humorem, který je ve dramatickém hledáčku jako primární cíl. Nejde ani o to, že divácké bránice neprojdou zdaleka tak důkladným testem jako v Bridesmaids, problém je, že v Rough Night se důsledkem toho zapomíná na děj. Hlavní pětice postav scénáristicky a režijně rezignuje na rasové a sexuálně menšinové typy, které mají k zástupcům lidské rasy daleko. Každopádně fyzicky dostaneme snad všechny možné variace toho, jak dnes homo sapiens navenek působí: různé tloušťky, pářící choutky a barvy pleti.

Zaměření na vtípky je všudypřítomným schematismem ještě silnější, což je problém, protože je to právě humor, co většinou nefunguje. Film totiž skupinku hrdinek (která oproti Bridesmaids absentuje náznak protagonistů a angagonistů) popíše jako homogenní množinu lidských typů, které nesdílí žádný podobný archetyp, jsou to prostě jenom takové "holky od vedle". Vždyť i ten Hill s Michaelem Cerou v Superbad byli sympaticky zastydlí outsideři. Tato silně syntetická premisa zkrátka ignoruje fakt, že přátelství je seskupením lidských vztahů, které tu chybí – film tak vlastně nemá téma a když se v posledních čtvrhodince rozhodne řešit hodnotu přátelství dvou z pěti, jde o předem prohraný boj. Najít vlastní Kristen Wiig a Mayu Rudolph se tady jednoduše nepodařilo.
© 2016 CTMG, Inc.

Dějové odbočky a zápletka s mrtvým striptérem hrají ruku v ruce s hangoveristickou premisou, se kterou je divákovi tak nějak jasné, že postávám žádné reálné nebezpečí nehrozí: napětí proto neexistuje. Výhoda toho je, že se divák víc zaměří práve na onen situační humor, nevýhodou je, že je mu osud hrdinek vlastně úplně buřt.

I přes šablonovitost děje, žánru a postav se herečkám obecně daří doručovat lajny (doslova) a vtípky, po nejistých trailerech je tu navíc i Scarlet v nejlepších letech, která s přehledem tvrdí fakt, že uhraje anime japonskou robotickou hrdinku z budoucnosti i wannabe političku s účesem á la Hillary levou zadní. Pozor – herecké optimum se tady stabilizuje až po úvodní zhruba dvacetiminutové expozici, při které hrozí rychlý úprk z kinosálové bitvy – výkřiky a další nezařaditelné hrdelní zvuky pětice uječených jsou tady za hranicí snesitelnosti.

Hlavní dějová linka silně balancuje na dvou přístupech k ženským komediím tohoto typu a je si v rozhodování dost nejistá – chvíli jsou holčiny v nesnázích tvrdou, sebejistou a emancipovanou hybnou silou ála Trainwreck/Snatched/Bridesmaids, potom jsou zase zranitelnou hromádkou neštěstí, ve které mají ženy své jasně definované místo – taková Mila Kunis v Bad Moms. V nejisté oscilaci mezi různými přístupy k látce by jeden mohl kopat dál pod povrch: našel by dost striktní a šílené vymezování ženské sexuality s dildy, vibrátory, erotickými přezdívkami z vejšky, s masturbací před domácími mazlíčky. Složení a chování dvou skupin oslavenců – družiček a jejich mužských protějšků – jsou toho příkladem: zatímco holky šňupou hory koksu, pijí vyzvracenou pálenku a zbavují se těl zabitých striptérů, muži tráví největší party jejich života ochutnávkou kvalitního vína, při které největším vzrušením je, že další lahev bude vychlazená. Následující nečekaný subplot s telefonním nedorozuměním mezi ženichem a nevěstou zajede do míst, kde to divák určitě nebude čekat – filmově kreslení muži nevtipu a zženštilosti jsou ve finále na Holkách na tahu to nejzábavnější.
To nejlepší z Bridesmaids a to nejhorší z Ghostbusters je šílená kombinace. Střídá se v ní salva smíchu a modlení za to, aby to už co nejdřív skončilo. I killed a guy!
4