Premiéry, 17. květen 2017 23:39 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Prometheus 2: David vrací úderRecenze filmu Vetřelec: Covenant (2017, 122', AU/NZ/GB/US)

RECENZE (JB) — Prapůvodní název by filmu slušel víc, protože Covenant je mnohem spíš sequel k Prometheovi než hodnotný příspěvek do vetřelčí série. Je asi padesát tisíc neznámých ve věci toho, proč Covenant vypadá tak, jak vypadá, proč se jmenuje tak, jak se jmenuje, a proč je to ve výsledku nepovedený film, ačkoliv má nespočet prvotřídních ingrediencí. Pravda je tam někde venku, pod Ridleyho šedinami a ve spletenci studiových machinací.

Úmysl přitom nebyl špatný – chtělo to prostě potřeba vybřednout z prometheovského balastu a posunout se směrem blíž vetřelčímu univerzu. A je jedno, že skrze eklektické recyklačky, hlavně, když se poetika uslintaných falických zubatců vrátí do starých dobrých kolejí. To znamená novou Ripleyovou, nové maso na pult, novou zrádnou planetu, atd. atd. Až doposud to zní pohříchu funkčně, a snad by z toho vzniklo i cosi důstojného jak značky, tak Scotta, jenže mistr očividně na stará kolena navyšuje ambice a do všeho plete oblíbený motiv „tvůrce vs výtvor“, ne úplně neúspěšně, ale rozhodně v přehnané míře.

To lepší představuje androidí Walter-David kolize a pár základních odpovědí na otázky vetřelců a tak vůbec, to horší pak přelom do druhé půle, kde se všechno staví na hlavu a začnou se jen epizodicky škrtat jména ze soupisky charakterů. Jako by Scott jen toužil doručit svoje velké poselství a na xenomorfa z vysoka kašlal. Finální akt je silně apendixoidní, negraduje takřka vůbec a jen nuceně si odbývá silně očekávatelné dějové zákruty. Co ale zamrzí nejvíc, je vetřelčí bezzubost, absolutní absence někdejší majestátnosti vrchního hnusáka a nehezké CGI provedení.

Kromě nenápaditosti a místy absurdní a nefunkční brutality je tohle největší selhání filmu. Jako by všichni zapomněli, v čem tkví síla Scottova sedmdesátkového majstrštyku, a pomateně přijali moderní AvP koncepci monstra, zahazují vesele základní pilíře jeho odpudivosti a strašidelnosti a degradují ho na lacinou hororovou proprietu. Klasická pomalá a rozklepaná loutka byla o tolik víc evokativní a hmatatelně odporná, o lepším využití ani nemluvě. Xenomorfem se tu donebevolajícně plýtvá a upřímně mám z filmu dojem, že naprosto vědomě, že Ridleymu je vetřelec jako bytost úplně ukradená a baví ho jen hrátky s Fassbenderm.☞ PINBACKER