Premiéry ~ recenze filmu Polina ~ 29/5/2017
Musíte si věřit, musíte být sami sebou a musíte na sobě pracovat, jedině tak dosáhnete úspěchu. Nebude to snadné, nebude to rychlé a často si budete myslet, že už dál nemůžete, to jsou ale přesně ty momenty, kdy musíte pracovat nejtvrději. Ukažte světu, co ve vás je.

Tancuj, tancuj, vykrúcajrecenze filmu PolinaLogo venice

Záměrně jsem začal recenzi snůškou motivačních klišé. Polina totiž jede přesně podle nich. Je filmem, který variuje v podstatě jednu prostou tezi o sebedůvěře a vystačí si s ní po celou stopáž, aniž by ji obohatila něčím víc než jen průměrnou hrou na umění. Je paradoxem, jak obyčejně může film o neobyčejném životě dopadnout. Přitom Polina má spoustu vynikajících ingrediencí – konflikt dvou pojetí tance, konflikt citů rozkročených mezi Ruskem a Francií, a především tak slibnou snahu osvobodit se od v případě Balšoje evidentních, v případě francouzské moderny méně evidentních šablon.
© 2017 CinemArt CZ

Nechuť podvolit se zaběhlým postupům a konvencím je ale téma čpící omšelosti na míle daleko a potřebuje autentickou osobní investici, jinak postrádá smysl. A v Polině takovou investici těžko pohledat. Horoucí oddanost látce nesálá ani ze scénáře, ani z hlavní představitelky Anastasji Ševcovové. Film funguje v nejzákladnějších rovinách, velkým prohlášením ale nedostává jejich provedení. Nad všechno ční kamera, která vyniká při snímání dobře odvedených tanečních scén, kromě těch ale prakticky nemá co nabídnout.

Hlavní hodnocení ~ Jakub Brych
Velmi prostoduchý a unylý taneční Rocky. Kvantum potentních témat zapadá kdesi v šedi neinvenčního scénáře a uťáplého herectví. Polina by ráda dosáhla na vysoké poetické mety, musí se ale spokojit jen s malou pochvalou za solidně odvedené řemeslo.
4