Premiéry, 10. březen 2017 13:41 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Kong: Ostrov Johna C. ReillyhoRecenze filmu Kong: Ostrov lebek (2017, 118', US)

RECENZE (JB) — Je mnoho shnilého v království Kongově. Vlastně skoro všechno. Budování příšeřího univerza je hrozně hezká věc a snaha o znovunastolení vlády velkého opa, jehož popularitě dvanáct let starý film Petera Jacksona rozhodně nepřidal, je určitě záslužná věc. Jen záminka pokulhává. Jde tu totiž jenom o značku. Jen ta je podložím projektu, který sám neobsahuje takřka nic, co by opodstatnilo jeho existenci. Ostrov lebek surfuje na popularitě ústředního charakteru, který není potřeba nikterak představovat a složitě zavádět.

Konga ale nestačí sestavit z kupy pixelů a vyhnat ho do otevřeného prostoru rozšlapávat vrtulníky a lidi. Kong vyžaduje péči, aby se stal plnohodnotným charakterem. A přívlastky navěšené hubatými vojáky můžou jen těžko být pulzy nadměrného opího srdce. Zvlášť, když ani ti lidé nepůsobí jako lidé. Střetávají se tak dvě neživoucí masy, jedna chlupatá, druhá v košilích, ale jen se to tak přežene, jen maně vyšumí emoce po hříchu přifukované patetickým kompresorem. Do toho se přimíchá pár ještěrek, pterodaktylů a John C. Reilly, který je vlastně ve výsledku jediným opravdovým kladem filmu, jelikož bůhvíproč dostal povolení hrát jenom sám sebe. Což mu vychází, protože je sympaťák od přírody.

Přitom se ale všude kolem povaluje hromada potenciálu, který by stačilo vzít za správný konec. Ponecháme do omrzení omílaná klišé o přebujelosti CGI (které nicméně opravdu bolí, hlavně nehmotností postav) a přejdeme ke stylizaci, která se celá postupně rozkládá jako plátno rozežrané plejádou chemických barev. Míhají se tu různé tendence, chvíli se hraje na Predátora, na Vetřelce (dvojku), chvíli zase na Apokalypsu, jako většina moderních filmů ale i tenhle postrádá živočišnou a hmatatelnou hrůzu, je jen inventurou ošklivých tvorů dělajících ošklivé věci. Špína, krev, pot – všeho je nesmyslně málo a hollywodsky to smrdí falší. Sem tam se vyskytne políček ve tváři některého z žánrových klišé, zaniká ale v unylosti postav a děje a vlastně není tak úplně jisté, zda šlo o záměr.

Povedených momentů je málo a většinou se stejně hned zhroutí. S. L. Jacksonovo šílenství je brzy utnuto, souboje obrů postrádají fyzikální dopad. To, co měl Jacksonův Kong, to je osobitost a režisérský styl, novému absolutně chybí. Ostrov lebek je z koše vytaženým listem s dětskou čmáranicí beze smyslu. Jen odfajfknuté náležitosti velkolepé podívané, která technicky obstojí v nejpragmatičtějších kritériích a obhájí si cenu za vstupenku, nezanechá ale trvalejší stopu. Edwardsova Godzilla možná měla u publika trochu problém, stejně jako Jackson i on ale dokázal vtisknout svému filmu duši a styl, jasný a zřetelný, a obhájil ho.☞ PINBACKER