Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Vybělená optika závodu zmaru a depresivna, na startu přikrčené ponormalizační devadesátky. Mladý polský režisér sbíraje festivalové ceny praví příběhy z velkých změn sociálních a politických poměrů svého fatherlandu. U jeho nejnovějšího snímku se skloňuje nahota a touha šokovat – co je na tom pravd a lží s paralelou k současného Kaczyńskiho krutovládě, v textu dále.

Kochám knězerecenze napsal

Adam Hencze

dne 31/3/2017

Sousedsky utajovaná distribuce porna v začínajících videopůjčovnách, sexuální frustrace vybíjená skrz souložovou agresivitu, zakoukanost do kněžích, znásilňování budoucích modelek a rozdupávání jejich nerealizovaných snů. Společným jmenovatelem nejnovějšího Wasilewskiho filmu je láska a její absence, v názvu, v obsahu, v hořké pachuti po něm. Tvůrce vkládá množinu slov [touha, sny, očekávání] do rovnice s Polskem po pádu opony v roce 1990, kde na kvartetu ženských postav popisuje tehdejší pro většinu měšťáctva zničehonic nabytou svobodu. Liberálno, se kterým si ovšem jen málo z nich umí poradit – na dovolené se jezdí do Československa a džíny jsou puncem exkluzivity. Čtveřice žen prolétá dospělostí v kolizi opatrnosti s dlouho dušenými touhami, pro které je v novém režimu najednou prostor.

Místo sexuální revoluce jsou ovšem dál svazovány vnitřním bojem zákazů, který probíhá zoufalými činy cizoložství a brechtovským zcizováním. Opticky obojí kreslí Oleg Mutu, známý z dvojice s krajanem Mungiu, s jehož Čtyřmi měsíci sdílí vizuálně podobnou expozici. Barvy jsou silně bělené po vzoru rumunské nové vlny a snímků s obličejem té východnější Evropy, což jde v polském devadesátkovém očistci ruku v ruce s klaustrofobickým sledováním postav. Jejich vnitřní pohnutky, váhání a zoufalství nabízejí řádově širší spektrum než přeukazovaná nahota a sex na mnoho způsobů, který se místy stává chtěnou eskapádou.

Rozhodně je to jedno z lákadel, které zaujme na první pohled. Wasilewski s absencí šatstva pracuje ve funkčním spojení s rozpoložením postav, konkrétně tedy Agáty, Izy, Renaty a Karol – prostě je kreslí bez okolků, ostrouhané na kost, s obnaženou morálkou. Nejednou si ale tuhle funkci nezvládne obhájit a její bezprostřední samoúčelnost najednou sráží snímek do vod artového erotična. V těchto nížinách se snadno octneme i v rozparovači vztahů mužských a ženských postav – silně feminí kvarteto vyrábí ze svých mužských protějšků a vysněných princů tak trochu ploché a jednorozměrné bytosti, na kterých zvýrazňuje především pudovost. Zoufalé výkřiky po rodinných výletech a “normalizace” života s dětmi v bytovkách to vyvažuje, ale nemění. Je to nepěkný pohled na přesnou hru napříč prakticky celým hereckým castem. V udušeném finále útočí kyselá dochuť sdíleného prožití zmaru a depresivna výborně zahraných postav – film mluví jasně, přesto jde o dost nepříjemný zážitek.
___
Vyšlo ve zkrácené verzi v magazínu FULLMOON #71
Nepříjemno a vyběleno. Wasilewski nese festivalový autorský film o zesilování a tišení vnitřních normalizačních ran. Láska a její absence tíhnou do moře zoufalství snad až příliš často – Wasilewski si to dokáže obhájit, ne však pokaždé.

trailer 1