Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
"Cause I am the Wolveriiiiiiiine!" Tahle věta nikdy nebyla pravdivější než teď. Hugh Jackman definitivně splývá se všemi svými mutantími alter egy v nejopravdovější a nejemotivnější komiksovce z x-menovské stáje. Zapalte doutníky, tady se bude slavit!

Potomci mutantůrecenze napsal

Jakub Brych

dne 2/3/2017

Pravda je, že Jackman vděčí za realizovaný sen hlavně Deadpoolovi. Bez jeho úspěchu by nebyl žádný erkový Logan a Wolverine by dost možná dopadl stejně bezzubě jako poprvé a podruhé. Ne tedy, že by problémy prvních dvou originů tkvěly jenom v přístupnosti – ani jeden z nich nefungoval snad v žádné rovině. Jenže nejde jen o hloupost, slabé triky, naivní tón a obecné neduhy nižších komiksových ranků. Jde o základní rozpor v přístupu k psaní postavy, jako je Wolverine. Vytržený z kontextu x-meních týmovek najednou ztrácí racionální protipól a musí se sám pro sebe ustanovit jako seriózní charakter. To ale vždycky selhalo na stavění absolutně laciných a banálních základů, a tak byla najednou nejvíc cool postava univerza k smíchu.
© 2017 CinemArt CZ

Teď je tu ovšem příběh i setting šitý na míru. Místo cool postapo budoucnosti s kombinézou a týmem po boku přichází antiutopický dojezd bez lesku a slávy, kde zlatoústé repliky přenechávají místo konstantně se valícímu fuckování, senilitě a zahořklosti. Mangold se do toho opírá hodně a sníženou přístupnost úročí snad ve všem kromě sexu (dovoluje si jen jedno flashnuté poprsí pro srandu). Brutalita je sice silně digitální, ale kýžený efekt znásilnění komiksové nadnesenosti strohou autenticitou rozhodně přináší. A takhle to funguje na všech frontách. Mangold táhne k zemi všechny rozjívené draky a válí je v pouštním prachu. Stlačuje dramatický rozsah filmu na minimum, zakazuje přepálenou osudovost, zavrhává vznešenost a patos. Pomalu nastavuje Wolverinovi „dorianograyovský“ obraz, v němž ho dohání dekády se hromaděných zranění fyzických i psychických.

Především ale vrací X-Meny k prvopočátkům, k citlivé práci s postavami. Autentizace jich i jejich interakcí je vedle Jackmanova oddaného herectví hlavní devízou filmu. Každý sdílený všední a osobní moment je pod tíhou roky se vršícího vývoje univerza emotivní jako hrom. Charles a Logan jsou najednou grumpy old men a jejich zatuchlou omšelou koexistenci oživí až teprve Laura, postrach okolí. A najednou je emocí i srandy kopec, až je jednomu líto, že ústřední trio nemá k dispozici víc prostého sdílení prostoru a konverzace. Protože Logan vrcholí právě těmihle momenty – momenty prýštící dětské naivity, která ladně staví veškerou vážnost děje na hlavu.
© 2017 CinemArt CZ

Zlý jazyk by snad trvrdil, že je to všechno vykonstruovaná věc, že dávat si za cíl „syrovost a drsnost“ je prvoplánové a že Logan jenom ždíme emoce. Je pravda, že se kolem tónu filmu namluvilo zbytečně moc, ukecanost ale holt k reklamním kampaním patří. Logan je až takřka birdmanovsky autobiografický a absolutně upřímný a ohleduplný vůči svým postavám. A leckomu to stačí, jenže ani tentokrát se stigmata žánru a franšízy nepovedlo úplně eliminovat. Na záporácké straně se jedou obří klišé i matné postavičky. Občas to graduje tak trošku absurdně a zbytečně to nabourává nízkoprofilové pojetí postav. Komiksovosti na temné straně barikády je pořád nějak moc a je to škoda. Logan mohl klidně tyhle svoje kořeny zahodit a vydat se absolutně obyčejnou cestou potýkání se s běžnými záležitosti, místo aby se opět řešily organizace a machinace.
Proto je to ve finále „jen“ za velmi silných osm. Logan je rozhodně nejlepším x-filmem od dob První třídy a s kasovním úspěchem na kontě by mohl být dovršením Deadpoolovy načaté komiksové revoluce. Jackmanova oželená část honoráře se setsakra vyplatila, s Mangoldem stvořili komiksárnu se srdcem, plnou autentického potu a krve, která je jímavou jak vyjádřením Jackmanova silného vztahu k jeho nejzásadnější roli, tak reflexí nahnilého univerza, které s odchodem stěžejní postavy má šanci (opět) začít s čistým štítem. Ačkoliv Logan nesetřásl úplně všechny neduhy žánru, je nejlidštějším komiksovým hrdinou od dob Nolanova Batmana (v rámci Marvelu a DC). Lepší labutí píseň si Jackman mohl přát jen těžko.

Hodnocení zbytku redakce:

AH
8
Jestli existuje něco jako x-mení žánrovka, tak Logan je přesně to. Nová generace symbolicky pohřbívá tu starou a dává jí cejch legend. Špičková špička komiksovýho ledovce se všema jeho ctnostma a neduhama. Dojemnější road-movie nepamatuju.
7
Větší dráma už z toho býti nemohla: a když se všem třem přesně vystiženým postavám něco děje, skutečně to s divákem lomcuje. To je podstatný rozdíl a odklon od rozverných nebo plochých komiksovek. Škoda jen že krom lítajících faků neprošli kousavou revolucí taky záporáci nebo zápletka s nimi spojená, takhle totiž Logan chytne ale stisk neudrží.