Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Arnie je mrtev, ať žije Keanu. Přepište dějiny, Reeves boří rekordy vypálených projektilů a strká do kapsy převážnou většinu současných akčních es. Se starým kaskadérským kámošem z Matrixu vrací víru v moc přímočarého střelného nářezu. Jak to dokázali?

John Wick zabije všechny. Samozřejmě.recenze napsal

Jakub Brych

dne 23/2/2017

John Wick numero due je splněným autorským snem. Jednička byla bleskem z čistého nebe, nečekaně cool Reevesův návrat do akčních vod, a sklidila zasloužené ovace. Dvojka její šlépěje následuje až takřka po chirurgicku, a je to nejlepší a nejlogičtější volba – Wick se s dnes už kultovním statusem nemusel snažit nalézat novátorské postupy, naopak by mu ublížilo, pokud by se nevydal jen přímo vpřed a neprohluboval nářezové parametry, popřípadě nastolené zabijácké univerzum.

Značka se zkrátka zajela a dvojkou se osobitě vpisuje do akčních análů. John Wick skvěle zakrývá fakt, že všechno pozlátko a příběhové kličky jsou jen záminkami k co největší palebné smršti a že Keanu Reeves s věkem nezraje pro charakterní role. Existuje tu cosi jako živoucí svět s neotřelými pravidly i vztahy a hrstkou zajímavých charakterů. Ale tím hlavním esem v rukávu je právě Reeves, který celou tu ad absurdum vyhnanou zběsilost jistí od jisté ostudy, jelikož Wickovo (když si vypomůžu gagem ze Žhavých výstřelů) „skóre jako Robocop“, které z něj činí „nejkrvavější akční film všech dob“, zvládne utáhnout přesvědčivostí v každém (převážně fyzickém) ohledu.
© Lionsgate

John Wick 2 je plný klasických žánrových prvků, od bondovských gadgetů, přes kriminální syndikáty, po pologenerické záporáky a jejich zcela generické pravé ruky (hluchoněmost k rozbití škatule nestačí). Právě proto je Reeves klíčový, protože by stačilo místo něj dosadit kohokoliv s menší vlohou pro rychlopalbu či s menší atletickou a bojovou zkušeností, a hned by se ty cool sekvence potupně zbortily. S Reevesem to zkrátka funguje, jak má i navzdory znásilněné logice. Zběsilosti akčních scén konkuruje snad jen jejich preciznost či absurdnost a na talíři konzument dostává přesně ten typ nářezu, který kampaň slibovala.

Je to ale taky mínus filmu, vyplývající nicméně z žánru a z přístupu k látce, který je s ohledem na zavedenost značky správný, jako takový s sebou ale nese nemalou dávku repetitivnosti. Nekončící dělostřelectví začne po čase unavovat a ve dvou třetinách filmu najednou jak akce, tak zápletka ztrácí dech. Střídání lokací ani budování vztahů mezi postavami zdaleka nefunguje tak přesně jako rozjívený Keanu a najednou se nabízí otázka „Chci vůbec ještě vidět další headshot?“. Film se nicméně neptá, a než dorazí epilog, naservíruje jich ještě dalších osmdesát. Generičnost antagonistů lehce podkopává dopad velkého finále a bez ustání narůstající absurdnost nakonec začne pálit a nabízet otázku, kam až tohle může ve trojce dojít.
Chceme další díl? Ale jo, pořád by byl vítaný. Ale na rozdíl od dvojky, která měla za úkol nabídnout lačným fandům další porci stejně střiženého nářezu, by se formát mohl napotřetí alespoň lehce pozměnit. Ani Keanu totiž není bůh a těžko se věří, že by dokázal splnit svůj finální slib „I’ll kill them all“, aniž by se prostřílel k totální frašce. Už teď má namále, a proto i když John Wick 2 uspěl v tom, v čem uspět chtěl, tedy v precizním navázání na jedničku a zopakování jejího triumfu, vlastně to úplně nevyšlo, protože kdesi kus před koncem se přesně protrhla únosná mez odpravených nepřátel. „Skóre jako terminátor“ tudíž u mě nedostane.

Hodnocení zbytku redakce:


trailer 1