Premiéry, 23. únor 2017 11:42 aktualizováno 12. červenec 2017 00:11John Wick zabije všechny. Samozřejmě.Recenze filmu John Wick 2 (2017, 122', US)

RECENZE (JB) — John Wick numero due je splněným autorským snem. Jednička byla bleskem z čistého nebe, nečekaně cool Reevesův návrat do akčních vod, a sklidila zasloužené ovace. Dvojka její šlépěje následuje až takřka po chirurgicku, a je to nejlepší a nejlogičtější volba – Wick se s dnes už kultovním statusem nemusel snažit nalézat novátorské postupy, naopak by mu ublížilo, pokud by se nevydal jen přímo vpřed a neprohluboval nářezové parametry, popřípadě nastolené zabijácké univerzum.

Značka se zkrátka zajela a dvojkou se osobitě vpisuje do akčních análů. John Wick skvěle zakrývá fakt, že všechno pozlátko a příběhové kličky jsou jen záminkami k co největší palebné smršti a že Keanu Reeves s věkem nezraje pro charakterní role. Existuje tu cosi jako živoucí svět s neotřelými pravidly i vztahy a hrstkou zajímavých charakterů. Ale tím hlavním esem v rukávu je právě Reeves, který celou tu ad absurdum vyhnanou zběsilost jistí od jisté ostudy, jelikož Wickovo (když si vypomůžu gagem ze Žhavých výstřelů) „skóre jako Robocop“, které z něj činí „nejkrvavější akční film všech dob“, zvládne utáhnout přesvědčivostí v každém (převážně fyzickém) ohledu.

John Wick 2 je plný klasických žánrových prvků, od bondovských gadgetů, přes kriminální syndikáty, po pologenerické záporáky a jejich zcela generické pravé ruky (hluchoněmost k rozbití škatule nestačí). Právě proto je Reeves klíčový, protože by stačilo místo něj dosadit kohokoliv s menší vlohou pro rychlopalbu či s menší atletickou a bojovou zkušeností, a hned by se ty cool sekvence potupně zbortily. S Reevesem to zkrátka funguje, jak má i navzdory znásilněné logice. Zběsilosti akčních scén konkuruje snad jen jejich preciznost či absurdnost a na talíři konzument dostává přesně ten typ nářezu, který kampaň slibovala.

Je to ale taky mínus filmu, vyplývající nicméně z žánru a z přístupu k látce, který je s ohledem na zavedenost značky správný, jako takový s sebou ale nese nemalou dávku repetitivnosti. Nekončící dělostřelectví začne po čase unavovat a ve dvou třetinách filmu najednou jak akce, tak zápletka ztrácí dech. Střídání lokací ani budování vztahů mezi postavami zdaleka nefunguje tak přesně jako rozjívený Keanu a najednou se nabízí otázka „Chci vůbec ještě vidět další headshot?“. Film se nicméně neptá, a než dorazí epilog, naservíruje jich ještě dalších osmdesát. Generičnost antagonistů lehce podkopává dopad velkého finále a bez ustání narůstající absurdnost nakonec začne pálit a nabízet otázku, kam až tohle může ve trojce dojít.☞ PINBACKER