Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Hromada osobností v jedné a McAvoyův herecký um v otěžích z popelu vstanuvšího Shyamalana. Tohle jednoho naláká do kina. A to přítom Rozpolcený nezůstává jen u spolupráce dvou tvůrčích mágů a excentrické hororové premisy.

Rozpolcený tříští Shyamalanovo prokletírecenze napsal

Jakub Brych

dne 26/1/2017

Shyamalanův comeback počal už z The Visit. Možná se na jejích kvalitách většina diváků ani pokladen kin neshodla, tenhle horor ale šlapal skvěle a měl dost zábavných nápadů a připomněl nám, že Shyamalanův problém byl posledních pár let prostě jenom ve špatném materiálu. Čímž nechci předesílat, že by snad Rozpolcený překvapoval sofistikovanými myšlenkovými rovinami. Kdepak. Nejde ale ani o prachobyčejný horor. Rozvíjí se tu prostě něco trošku víc, než jen přímočarý příběh o ujetém únosci a jeho dívčích obětech.
© 2017 CinemArt CZ

S méně schopným a ne tak zběsile oddaným hercem než s McAvoyem to ale mohlo dopadnout zle. Role Kevina a jeho dvaadvaceti osobnostních kumpánů není žádná brnkačka a James vychytává každou potenciálně nebezpečnou situaci smrdící křečovitostí či trapností. Přechází z role upjaté paničky do vykutáleného raubíře bez ztráty elánu a zajišťuje Shymalanově excentrické premise hladký chod. Tedy do doby, než se ta začne lehce vyčerpávat. Celá myšlenka je lehce překombinovaná a občas potřebuje nadmíru vysvětlovaček. Přesto ale drží pohromadě a dokonce solidně graduje.

Slabší místo tkví bohužel v postavě dnes již hororové matadorky Anjy Taylor-Joy. Rozpor tu vyvstává ve věci jejího pojetí. Shyamalan s ní zprvu obratně pracuje, nastoluje auru podivínství a asociálnosti, kterou postupně podkládá indiciemi z temné minulosti, která je tak trošku analogií k současné situaci a zároveň klíčovým elementem ve finále, kde nese jakési poselství. Chce se tedy říct, že Taylor-Joy má hodně zásadní úlohu, scénář jí jako postavě ale vlastně nedává moc prostoru se projevit jinak než mlčením. Na jednu stranu souzní nemluvnost s tušenou traumatickou historií, na tu druhou pak ale znevýhodňuje současnou vizi charakteru na úkor té minulé a obírá ji o emocionální hloubku.
© 2017 CinemArt CZ

Ve finále pak musí hodně věci padnout z McAvoyových úst, aby bylo vše křišťálově jasné i právě se probudivším divákům, vzhledem k tomu, že konečné sdělení a rozuzlení (které nicméně nejspíš nemanifestuje Shyamalanovo osobní stanovisko) má hlavu a patu a všechno funguje v rámci nastolených pravidel, což ve spoustě hororů není zdaleka samozřejmostí. Prvek nadpřirozena tu navíc nepřerůstá rozumnou proporci a celou dobu funguje v tandemu s psychologickou explorací postav, kdy teror nevyvěrá z prvoplánového násilí, ale z poměrně jasně identifikovatelných pocitů křivdy.
Shyamalanovi se podařilo natočit solidní horor s dobře fungujícím základem a jasně artikulovanou myšlenkou. Je to pořád „jenom“ horor, ale v rámci žánru hraje hodně zdařilou hru a může se opřít o smrtící herecký výkon Jamese McAvoye. Hned zkraje roku tu máme dost možná žánrovou topku. (Jo a na konci vás čeká solidní šok...)

Hodnocení zbytku redakce:

6
Inu, chodit se strýčkem střílet jeleny už není taková zábava, jako kdysi... Shyamalan se chopil otěží dvaceti čtyřhlavého stáda pevně a jeho přehledná, sebejistá režie nedá Splitu spadnout do braku. Přesto toho na mě bylo ke konci trochu moc, i když hlavní myšlenka není zdaleka blbá a McAvoy jede, no, jako blázen.