Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Will Smith hraje zkrachovalého podnikatele, jemuž v zoufalství přicházejí na pomoc mocnosti Láska, Čas a Smrt. A vypadá to jako tradiční vánoční citová šlichta. Jenže trailery tak trošku mlžily a Collateral Beauty má čím překvapit…

Collateral Beauty: Will Smith & kamarádi na...recenze napsal

Jakub Brych

dne 20/12/2016

Laciná historka o zhmotněných silách vesmíru brzy padne a ukáže se, že nástin z ukázek byl klamný. Nic nadpřirozeného se tu neděje, pokud tedy nepočítáte absurdní fakt, že se tak strhující herecké komando sešlo v něčem tak ucintaném. Jenže ani to (bohužel) není předním problémem filmu. Ten totiž vybočuje z nutných vánočních prefabrikátů, v prvé řadě poměrně povedeným nápadem, ve druhé bizarním provedením. Proto škoda, jak špatně se tu se vším nakládá, tohle totiž nemuselo dopadnout vyloženě zle.
© 2016 Freeman Entertainment

Zvraty se překrucují, natahují, absurdnatí, a tak dále. Krkolomný plán, co trojka Norton, Winslet a Peña vyplodí, aby zdiskreditovali nejlepšího kamaráda, je vlastně ve výsledku solidní psycho, které i dobrý úmysl v jeho jádře jen těžko ospravedlňuje, přičemž se tahle zvrácenost navíc nehezky bije s nutnými svazky otřepaných sdělení. Morální export filmu je značně schizofrenický, ovšem ne tím dobrým způsobem, který by zrcadlil nejednoznačnost reality, ale způsobem á la „Pejsek & Kočička“, kdy se v produktu mixuje kvantum neslučitelných složek.

Ve filmu všehovšudy fungují asi dvě věci, a to ještě s krajním podezřením na náhodu. Will Smith ustupuje kamsi do pozadí – ač hlavní postavou, prostoru na sžití s ním není zdaleka dostatek. Naštěstí to moc nevadí, s trochou fantazie funguje tenhle přístup jako využití určité perspektivy, osekaná informativní hodnota pojetí a bůhvícoještě, to všechno za účelem zesílení potřeby společně s trojicí jeho přátel k jeho charakteru proniknout. V takovém případě ale divák nutně přistupuje na neetickou hru a stává se komplicem v úchylné léčce, která nefunguje jak morálně, tak technicky. Ale budiž, je to záminka, jak propašovat do příběhu trošku vzrušeníčka a zahrát si na Mission Impossible.
© 2016 Freeman Entertainment

Velký podraz na chudáka Smithe má svoje světlé chvíle (skoro všechny spojené s Helen Mirren aneb jako ostatních es je jí pro tohle škoda, ale aspoň si to dává). Kromě ústředního problému se tu totiž řeší taky trable vedlejších protagonistů provázané překvapivě s láskou, časem a smrtí. A tyhle konfrontace fungují ve dvou ohledech – jsou dobře zahrané a nejsou špatně vymyšlené. Kámen úrazu přijde vždy při pokusu o prozření a katarzi. Není proč zbytečně bědovat, účelem vánočních dojáků rozhodně není intelektuální osvěta, spíš taková lidová apelace na obecné hodnoty, ale prázdnota slámy mlácené v Collateral Beauty je bolestná. Vážně, repliky takhle hloupě moralizující tu nebyly už roky.
A tak i když koukací potenciál tu byl větší než u běžných vánočních jímaček, bizarnost provedení a absolutní nekompaktnost scenáristických nápadů a postupů všechno spolehlivě pohřbívají, snaze arciherectva navzdory. Will Smith hraje vedlejší roli ve vlastním filmu a žádné nadpřirozeno tu neexistuje. Jen znásilnění etických kodexů a snaha o wow efekt kdesi ke konci, v ten moment už je ale stejně pozdě, protože takřka všechno hezké na Collateral Beauty zhyne během prvních dvou třetin a do finiše už se jen doplazí, aby milostivě dovolila zkamenělému obecenstvu urychleně opustit kinosál. Tohle fakt ne, Wille…