Premiéry, 4. srpen 2016 00:40 aktualizováno 28. červen 2017 15:49DC film léta je tu: SUICIDE SQUATRecenze filmu Sebevražedný oddíl (2016, 123', US)

RECENZE (JB) — Těšili jsme se hodně a Ayerovi i jeho sebevražedné partičce jsme přáli spokojené usínání na zasloužených vavřínech. Od Warnerů, neustále kritizovaných za přílišnou snahu o temnotu, to byl sympatický a taky logický krok – zkusit se svézt na nečekaném úspěchu Strážců galaxie, kteří se z riskantního podniku vyšvihli na diváckou senzaci. Ambice Sebevražedného oddílu byly stejné, s tím rozdílem, že tentokrát se nevstupovalo na vratkou půdu, tentokrát byla aréna už předem osazená lačnými davy s jasnou představou, jakou podívanou za své peníze chtěji uzřít. Risk byl minimální, zvlášť po královském úspěchu Deadpoola, a DC se tak po vytrvalé hře na temnou notu mohlo konečně utrhnout ze řetězu. Utrhlo se ale špatně.

Je nemilou povinností recenzentovou s chladným srdcem odstřelit i film, s nímž sympatizuje a nemůže mu upřít snahu. A Sebevražedný oddíl je bohužel přesně tímhle případem. Pod vystajlovanou kapotou trailerové kampaňě totiž vězelo mnohem méně koní, než kdo doufal. Zámořské recenze nešetří políčky a Ayer se zoufale obhajuje sveřepostí autorské vize, jeho snaha ale nic nemění na tom, že film na mnoha frontách smutně selhává. Rozkročen mezi snahou o rebélii a poplatností davům nemá žádnou opravdovou osobnost, jen shluk izolovaných prvků, které mají navodit iluzi skvělé jízdy, ovšem díky nulové soudržnosti jen prošumí a vyšumí.

V zásadě jde o dvě markantní selhání – Sebevražedný oddíl není osobitý a není troufalý, což jsou dva trademarky, jež promo kampaň protlačovala nejvíc. Obří potenciál pro nekorektní švandu nikdo netěží, scénář donekonečna omílá archetypy postav, nahazuje je, stvrzuje je, opakuje je, ale nad rámec šablony se takřka nikdy nepouští. To Marvel má charakterovou interakci zmáknutou, jejich skupiny jsou výsledkem scenáristických hrátek, kde na prvním místě stojí nápad a logicky na druhém až realizace. Sebevražedný oddíl působí příliš bolestně dojmem, že všechny dialogy jsou jen honem za vybájenou vizí. "Tohle má bejt drsnej hláškař, tohle má bejt vtipnej hajzlík, tohle má bejt otravná holka a spolu se budou skvěle špičkovat." Idea skvělá, provedení prachmizerné, jako by Ayer v životě žádné reálné špičkování nezažil.

Jeho partě trvá dvě třetiny filmu, aby vůbec jen nakously smysluplný dialog. Čas se zabíjí kolážemi a žvanením, které zavání přesně tou nežádoucí vážností, jíž se Warneři chtěli vyvarovat. Rozbíjení komiksových klišé se tu neděje, záporák a jeho "plán" se nesou v duchu nejohranějších žánrových šablon. Je s podivem, že režisér Patroly, kde se hrálo na úzký kontakt s postavami a bezprostřednost, utápí své svěřence v hromadě překombinovaných machinací a boji s generickými blobovitými loutkami, místo aby se držel při zemi a nechal je otrkávat se a čelit autenticky působící hrozbě. Sebevražedný oddíl se tak málokdy dostane za hranici pouhé stylizace, všechno jsou to jen hezky vyvedené figurky.

Ayerovi jde vlastně jenom to. Navenek všechno vypadá skvěle, a když přijde na akci, film odsýpá. Oddíl sem tam vyplodí i stylový moment, scenáristickou bídu ale tyhle bonbónky nemají šanci zachránit. Nebýt přešponovaných očekávání, mohl by Suicide Squad být celkem fajn komiksovou oddychovkou, aura mesiáše neslavně přijímaného DC univerza ho ale potápí, protože jednak v tomhle úkolu film selhává, druhak se tím víc obnažuje prachsprostá snaživost Warnerů dotáhnout úspěšnou konkurenci. Je to jen další nejistý krok směrem k budování širšího světa, který sice není přešlapem, ale v žádném případě ani triumfem.☞ PINBACKER