Premiéry, 27. červenec 2016 09:53 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Zhasni a zemřeš. To chceš.Recenze filmu Zhasni a zemřeš (2016, 81', US)

RECENZE (JB) — David Sandberg je švédský hororový hračička. Jeho kraťasy pravidelně dosahují přes milion views a neztratil se ani v domácí festivalové sféře. Pro hollywoodského lovce hlav perfektní úlovek. Sandebergovy filmy (vlastně jsou to spíš taková cvičení) pracují s jednoduchými myšlenkami a nemají příběh, tudíž je stačí odkoupit a opatřit dějovým křovím. Tak banální to ale v tomhle případě naštěstí nebylo, jelikož Sandbergova nejstaršího (a nejlepšího) kraťasu se producentsky chopil hororový virtuóz James Wan.

Zvládl by to Sandberg i bez něj? Těžko říct, odhad je ale ten, že výsledný produkt by bez Wana byl minimálně o třídu horší. Zhasni a zemřeš totiž působí velmi suvěrénně, rozhodně ne jako debut, a už vůbec ne jako několikanásobně natažená banální zápletka o duchovi, co na světle mizí. Ono by to šlo totiž nádherně všechno zkazit starým domem a partou jednorozměrných teenagerů, ale kdo zná Wana, ví, že jeho filmy nepůsobí jako osmitisící produkt jednoho lisu. Takže takhle to tu nefunguje. Scénář neodbývá postavy a jejich vztahy, a tak tu kromě děsuplné atmosféry máme i funkční lidský rozměr.

Píšu funkční a nic víc nad rámec toho slova nemyslím. Drama je rozehrané jednoduše a vztahy mezi postavami taky, ten klíčový fakt ale je, že nic z toho není vycucané z prstu. I když se film neobtěžuje se složitější expozicí a rovnou pálí lekačky, zvládá prodat charaktery, protože se vždycky zastaví dost dlouho na to, aby jim dal prostor se na plátně rozvinout. Rodinná pouta tak nejsou jen kulisou, ale platnou součástí děje. Kladný vztah k postavám je zkrátka trumf tohohle hororu, a i když nechceme Wanovi připisovat všechny zásluhy, tahle bude nejspíš opravdu jeho.

Obratně se tu pracuje i s ústřední duchařskou premisou, která je prostá – hnusná holka existuje jen ve tmě, na světle mizí. Přes to nejede vlak a je dobře, že se to pravidlo moc neporušuje, film tak drží hezky pohromadě. Logika samozřejmě není neprůstřelná, ale Sandberg se dopouští jen těch opravdu nejnutnějších prohřešků. Nevyhání situace do absurdna (až na případ dálkového odemykání auta, ale ten je boží), nechává diváka, aby se v tom pořádně porochnil, dokud nebude každé cvaknutí vypínače drásavě nepříjemné. Trošku přehnaně zatopí pod kotlem patosu ve finále, ale tím si tu dobře odvedenou práci už moc zkazit nemůže.☞ PINBACKER