Premiéry, 25. březen 2016 14:20 aktualizováno 28. červen 2017 15:49Batman v Superman je zavilá antimarvelovkaRecenze filmu Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti (2016, 151', US)

RECENZE (JB) — Zacku Snyderovi se momentálně musí dost zapalovat podrážky, stojí totiž na sakra horké půdě. Úsvit spravedlnosti startuje v kinech a tíha zodpovědnosti za jeho komerční úspěch spočívá takřka celou vahou právě na jeho kšiltovce. Otěže DCCU Zack momentálně třímá v rukou poměrně nezpochybnitelně, zásadní komerční selhání Úsvitu spravedlnosti by ale situaci mohlo snadno změnit. Tenhle film totiž ze všeho nejvíc připomíná dva roky starou tragédii Amazing Spider-Mana 2, který měl sloužit coby odpalovací rampa širšího spider-univerza, čítajícího Sinister Six a Venoma, velké plány, které s ním Sony mělo, ovšem Spidey při svém potupném pádu strhnul s sebou.

Batman v Superman je momentálně v takřka identické pozici. Coby druhý film v pořadí narychlo vrší prvky komiksového světa, který v MCU trvalo vybudovat roky, trpí přemírou postav, a coby neduh můžeme směle přihodit i to zběsilé CGI finále. JENŽE. Hodit do pytle s druhým Amazing Spider-Manem si rozhodně nezaslouží. Ačkoliv hřeší už samotným předimenzovaným konceptem, uniká nakonec většině nástrah, které si na sebe ušil. Snyder se takřka bije sám se sebou a z filmu, který měl potenciál bořit mety zhovadilosti, vytahuje snad úplně všechno dobré, co se vytáhnout dalo.

Nemůže to stačit na velké ovace, protože Úsvit spravedlnosti si svou nenasytností zavřel většinu stezek k destinaci „rozumná podívaná“, pořád to ale stačí na vykoupení a zachování naděje v slibnou budoucnost univerza. Snyder zaslouží jak pár facek, tak pochvalné poklepání na rameno, protože poměrně úspěšně odklonil sakramentsky silný déšť exkrementů. Ne že by se zvládl zcela zapřít, je to pořád ten starý Snyder – ve zpomalovačkách se vůbec nekrotí a barevné filtry recykluje z Watchmenů, všechno to jsou ale detaily, které v konečném důsledku tolik nevadí.

Jako by ve všem, co zavánělo průšvihem, Zack řekl „Dost!“ přesně vteřinu před osudovou chybou; Batman v Superman několikrát kráčí po okraji propasti, nikdy do ní ale nepadne. Stopáž je únosná a tak akorát stačí na to, aby pojala to nejnutnější z obou komiksových příběhů, jimiž se inspiruje. Postavy dostávají přesně to minimum prostoru, aby v základních rovinách fungovaly. Do vrstevnatosti mají daleko, jak Bruce Wayne, tak Clark Kent ale procházejí ve filmu určitým logickým vývojem. Zbytek ansámblu dělá křoví, je to znouzectnost, v rámci žánru ale stravitelná. Film neobsahuje složitá témata ani složité charaktery, je to v podstatě taková hra, přes pochmurnou vizáž klukovská a naivní.

Právě to si ale Snyder může dovolit, jelikož se pohybuje v komiksových vodách, které sice za posledních pár let mírně vyspěly, zároveň je to ale pořád v jádru fandovská záležitost, čehož Úsvit spravedlnosti využívá a hraje velmi prostě a předvídatelně. Možná právě proto se Snyder málo zdržuje s motivací postav (což platí především pro neurotika Luthora), cílí na diváky komiksem políbené, kteří mají přinejmenším základní pojem. Svědčí o tom i plejáda odkazů a narážek na věci, které běžný divák nemá šanci ocenit. Na jednu stranu se tak pro neznalé publikum vytváří mysteriózní atmosféra, na tu druhou je to možná zbytečně moc mate. Momenty, kdy se vnadí na rozšířený vesmír, jsou ve filmu nejkřečovitější, protože se jednak objevují v nevhodnou dobu a jednak zpomalují děj a působí nepatřičně.

Batman v Superman se očividně snaží odlišit od marvelovek, takže easter eggy servíruje během filmu a ne až po titulcích. Humor se drží zkrátka a nedej bože, aby snad některý záběr nebyl vyvedený v kovových odstínech – patos je denní chléb hrdinův, tečka. V době, kdy si komiksy tropí srandu i samy ze sebe, působí tahle snaha dost anachronicky, opět se lze ale odvolávat na podstatu žánru, která je v jádru laciná a patetická. Úsvit si rozhodně ukousl velké sousto a s vážnou tváří ne vždycky obstojí, v kritických momentech ho ale drží herci, ansámbl je totiž solidní a jak Affleck, tak Gadot si bez problémů svoje postavy ubrání. Wonder Woman vůbec překvapuje – je to zhmotněná female power s nejstylovějším hudebním motivem.

Nakonec se sice všechno utopí v pixelech digitálního wrestlingu, což od Zacka nikoho nepřekvapí, i přes vykonstruovanost ale má finále svůj emocionální dopad, především pak splňuje kýžený účel – sdruží hlavní trio Justice League. I přes všechny nejasnosti, zbytečné pasáže, zpomalovačky a neosobní CGI odevzdává Úsvit spravedlnosti svůj úkol a zaslouží si za něj solidní známku. Finále kazí jenom křečovitá snaha odkázat na další budoucí dějové linky a zuřivě při tom pomrkávat na fandy. Ti jediní to totiž ocení, zbytek lidí v sále má smůlu.☞ PINBACKER