Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze

Michael Bay se vydal na horkou půdu adaptace incidentu v Benghází, kdy nepočetná osádka amerických špiónů a vojáků musela ubránit tajnou americkou základnu před hordami libyjských ozbrojenců. Je radno od 13 hodin čekat typickou bayovinu?

Tajní vousáči z Bengházírecenze napsal

Jakub Brych

dne 6/2/2016

Jak se to vezme. Bay samozřejmě i pro tenhle film jako by vybrakoval hollywoodské sklady s výbušninami a s bičem nahnal veškeré herectvo do posilovny (John Krasinski nepřestává udivovat), i přesto ale 13 hodin působí strožeji, opravdové akce není tolik a ještě více se Bay krotí se stylizací. Přitom syžet je živnou půdou snad všech jeho trademarků (zbraně, horko, chlapáctví, nacionalismus), ale ne, Bay se drží zpátky a pokouší se vytvářet charaktery, situace, napětí, příběh. Je to dobře?
© 2015 PARAMOUNT PICTURES

Paradoxně ani moc ne. Na Baye se nechodí pro autentičnost ani poselství, chodí se na absurdno a výbuchy v cool balení. Potem a krví se sice mistr vyšvihl výš, možná výš, než by sám býval čekal, jelikož zdárně vyvážil formu s obsahem, ve 13 hodinách se mu to ale už nijak zvlášť nedaří. Film působí schizmaticky, jako by se rovina bombastická bila s rovinou sdělovací. Možná škodí předloha, která sice technicky skýtá mnoho prostoru pro hraní na supervojáky, je ovšem až příliš delikátní a také stále živá, pročež vyžaduje i střízlivější přístup. Důsledně se tudíž razí heslo „voják s lidskou tváří“. Ze základny se po skypu volá a mává rodinám, řeší se promarněné šance a vlohy pro otcovství. Krasinski s Dalem se vyprofilují poměrně snadno, u zbytku má ale člověk problém orientovat se v plnovousech, popřípadě strništích. Zaměnitelnost postav nabourávají intimnější chvíle, u filosofujícího vousáče knižní citát, u jeho méně zarostlého kumpána frajírkovské řeči, jakmile ale přijde na akci, jména k činům a slovům budete přiřazovat jen s obtížemi.
© 2015 PARAMOUNT PICTURES

Ani když se z fáze „výjezd“ Bay přesune k pasáži á la „Helmův žleb“, nedaří se mu moc vybudovat přehlednou a strhující akci. Tahle finální část filmu obsahuje až příliš mnoho monotónního střílení z vrcholků střech, které je pouze předvojem finální pekelné deus ex machiny. Vytřít zrak se Bayovi daří vlastně, až když konečně sáhne k starému dobrému zpomalenému záběru, celou dobu předtím vlastně jen ilustruje žádanou drsnost a chlapáctví šestice vojáků.

Daří se alespoň budovat tíseň a bezmoc, vnitřní konflikty v rámci základny, a některé postavy projdou skutečným vývojem, jsou to ale paradoxně spíš ty vedlejší, které se z pozadí pomalu prosazují na důležitější posty. Nevraživost vůči velícímu agentu CIA pak opět podtrhuje glorifikaci vojenských manýrů, která je až zbytečně nuceně ve finále posvěcena agentovým pokáním. I přesto se nakonec dostaví pocity dojetí, pramení ale především z toho, co film sděluje, než z toho, jak to sděluje.
Michael Bay adaptoval čerstvé a palčivé téma způsobem, jenž ho vyloženě neuráží, zároveň mu ale přidává pramalou hodnotu a je obyčejnou polodokumentární rekonstrukcí, v níž se ovšem zplošťují charaktery a vše podléhá uniformitě. Z informativního a ilustračního hlediska má 13 hodin poměrně smysl vidět, ale nadměrná očekávání, ať už náročného diváka či Bayova fandy, jen těžko uspokojí.

Hodnocení zbytku redakce:


trailer 1