Romantika z New Yorku, kde se hodně jí, chodí a především se solidní kadencí mluví – recept s vysokou mírou úspěšnosti, o to více však závislý na ingrediencích. Z čeho jsou ukuchtění Milenci těch druhých?
RECENZE (JB) — Názory, které si čeští diváci mohli utvořit už v létě ve Varech, se ve věci Milenců těch druhých hodně liší. Od velebení svižnosti a nekorektnosti po označování za scenáristický fail. Pravda je, že tenhle film není zdaleka jednoduše definovatelnou záležitostí, která by byla přístupná spektru publika od zaláskovaných po prasečinekchtivé, v téhle romantice je totiž sice vlastně všechno, ale promísené zvláštním způsobem, který rozhodně nelze označit jako "organický".
Nemusí to být nutně špatně, dokazuje to absenci snahy zavděčit se za každou cenu, která jinak dokáže znechutit i sebepovedenější scénář. Milenci prošpikovávají klasickou romantickou linii bezskrupulószní ostrou nádivkou, která takřka konstantně brání rozmáhání všech cukrářských tendencí. V praxi to vypadá tak, že hrdinové se obírají relativně klasickou zápletkou tabuizace lásky mezi sebou navzájem, ale pomáhají si při tom dost nevybíravým slovníkem a zvrácenými ilustracemi sexuálních technik na lahvích od ice tea. Zní to vlastně dost apatowovsky a v tomhle ohledu mají Milenci k Juddově partičce docela blízko, ani Sudeikis ani Brie ale nejsou typickou vulgární sebrankou rogenovského ražení, tohle je kdesi na půli cesty.
Nevychází to stoprocentně, dekadence hlavní dvojky občas překročí mez a člověk se kroutí, částečně znechucením, částečně trapností, pod tím vším ale stále nahmatáte to příjemné podloží cílící na fakování romantických klišé. Ty se noří jen místy, v krystalické podobě dokonce až v závěru, kde navíc přesně dosednou jako Melissa McCarthy na umyvadlo. Milenci obecně s příběhem bodují, poměrně originální námět a neokoukané charaktery společně skórují solidně a rozhodně si vybojovávají punc neotřelosti, na druhou stranu, všude jako by byla rezerva, jako by bryskní dialogy občas vážně jen chtěly být bryskní a sázely kulturní a všemožné jiné reference tak trochu nuceně. Namluví se toho do sytosti, spousta odkazů a narážek se ale míjí účinkem a scénář jede nejjistěji, když se o ně moc nesnaží a raději nechává postavy autenticky promlouvat, protože v těch momentech opravdu zvládají působit lidsky.
A postavy baví. Milenci mají vlastně strašně fajn sidekicky v čele s Jasonem Mantzoukasem a jeho filmovou lepší polovičkou Andreou Savage, a celkově se sešla fajnová povětšinou seriálová sebranka, přiemž Andy Scott si připisuje snad nejubožejší ze všech svých ubohých charakterů. V popředí všeho jsou ale Jason Sudeikis a Allison Brie a já, no, mám s nimi tak trošku problém. Je to dílem rozlítaného scénáře, který scukává vývoj jejich vztahu do pár scének a okecávání, ale tak trošku i chemií mezi nimi, která úplně nefunguje. Každý z nich sám o sobě má svůj rozměr, jakkoliv oba jedou v zajetých kolejích (Sudeikis je všude sám sebou a Brie nepřekvapí nikoho, kdo má nakoukané Community...), jsou to herci na svém místě. Jen tu osudovost ze sebe prostě mačkají ztěžka a polovičatě, protože těch pár verbálních přestřelek a živočišnost Allison Brie přesvědčivý cit neukutí.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Pořád jsme ale slušně nad průměrem – byť v některých ohledech trochu selhávají, jsou Milenci těch druhých stále velmi sví a osobití a s kupou málo okoukaných a skvěle pasujících hereckých tváří rozráží úspěšně stojaté komediální vody. Sympatie vzbuzuje především odvaha sešroubovat k sobě ingredience tokavé i zvrácené, čímž vzniká rozhodně ne univerzálně přístupný mix. Škoda nižší kompatibility ústřední dvojky, která to táhne dolů, nekonvenčnost ale pořád zaručuje solidní divácký zážitek především pro všechny ty, co u klasických romancí usínají.
napsal Jakub B.
