Paul Atreides se ocitá v řadách Fremenů a stresuje se hrůznou vizí budoucnosti, Harkonnenové se stresují fremenskými útoky na sklady koření, Bene Gesserit se nestresují v podstatě ničím, jen plánují. Druhá část Duny je tu.
RECENZE (JB) — Budoucnost ve světě z hlavy Franka Herberta je něčím obrovsky přitažlivá – strohost futuristické podoby lidstva, upadlého do středověce-galaktického řádu je možná fantaskní, ale v něčem znepokojivě realistická. A i ve světle eskalujících událostí současnosti funguje jako burcující předzvěst, z níž vyvěrá fatalistická hrůza, ale zároveň i trocha nadějeplného poučení. Dobrá zpráva je, že druhá Duna toho ze spletí zákulisních machinací a politikaření velkorodů odprezentuje víc než ta první. Ta špatná, že jenom o trošku.
Warner Bros
Vzhledem k prostoru, který je ve filmu vyhrazen k budování světa a jeho tušené šíři na stránkách knihy, tam prostě všechno nacpat nešlo. Duna na plátně působí coby efektní slepenec jen málo spojitých výjevů, jako jeden dlouhý celovečerní trailer na dvacetidílný epický seriál. Villeneuve v tomhle boji obratně balancuje na hraně mezi utápěním se v expozicích a vysvětlovačkách a přirozenou dynamikou děje a příběhu. Nezaměřuje se přehnaně ani na akci, což je vlastně u drahého spektáklu sympatický a odvážný krok, i přesto se ale dopracovává jen k základně funkčnímu leporelu.
Pořád jde totiž jen o exkurzi, exkurzi do světa samo o sobě vtahujícího, který by jakž takž fungoval i bez nutných vysvětlovaček (ne že by nebylo fajn mít jich pár navíc, třeba rozložení sil na Arrakisu přílišnou logiku ve scénáři nemá), přesto je to stále svět obývaný papírovými postavičkami s minimální plasticitou. Duna se tváří hrozně vážně a její dialogy sestávají povětšinou z neživotných replik, z tezí, proklamací, či strohého informování. Jako by se tohle od posledně Villeneuve s Johnem Spaithsem snažili při psaní rozbít, objevuje se víc pokusů o humor, zejména Bardemův Stirgal dostává překvapivý prostor a sem tam úspěšně rozesmívá obecenstvo, o to víc to ale kontrastuje s odemočněností zbytku osazensta.
Warner Bros
Bez vybudované mytologie a funkčního světa ale nutné zhmotňování rozličných postav z komplikovanými jmény a kostýmy může působit zmatečně a zbytečně, v horším případě směšně. Mezi naleštěnou fasádou a reálným obsahem panuje silná tenze, o kus slabší než v jedničce, ale stále tu je. Tentokrát naštěstí je víc co odvyprávět, a linka Paulova vzestupu mezi Fremeny se stabilně vine skrze fragmentovaný narativ a telegraficky dávkuje svoje poselství, jež v závěru i víceméně úspěšně zpečetí, jeho vlažný dopad ovšem i přes záměrnou nevelkolepost bohužel reflektuje ideovou znouzectnost děje.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JB) — Druhé části opět chybí substance. Sázky jsou sice vyšší, a víc se toho tím pádem děje, stále ale panuje ona mrtvá béžovost jako v jedničce – Duna je velká, drahá, přístupná a mrtvá. A coby adaptace o dost banálnější, než jak se prezentuje. Villeneuve je pořád skvělý řemeslník a drží tuhle kupu kvalitně vyvedených artiklů bez živé vody po kupě, míra vloženého úsilí a schopnosti se ale s ohledem na bezkrevnost výsledku jeví dost marnotratně.
ProdukceCale Boyter, Joseph M. Caracciolo Jr. a Mary Parent
Hrají Timothée Chalamet (Paul Atreides), Rebecca Ferguson (Lady Jessica Atreides), Javier Bardem (Stilgar), Stellan Skarsgård (Baron Vladimir Harkonnen), Dave Bautista (Glossu Rabban Harkonnen), a další
napsal Jakub B.
