Nikolaj Arcel se po nezdaru generické hollywoodovosti v podobě Temné věže (2017) zase jednou pasuje do role režiséra ve dresu domácích, naverbuje Madse Mikkelsena a dystopii Stephena Kinga mění za historickou předlohu Idy Jessen. Ta bere diváka na exkurzi do dánského preromantismu, kdy se vidina nabytí šlechtického titulu střetává s lidskou prohnilostí i stavovskou dekadencí. Povede se Ludvigovi zkrotit kyselé vřesoviště a rozjet bramborovou sadbu, za kterou mu král slibuje splnit nejeden sen?
Bastard, 2023, 127', DK/DE/NO/SE Nordisk Film Distribution
RECENZE (AH) — Lehké to mít nebude. To napoví už zostra střižená expozice, kdy Arcel svižně nastavuje naturalistický tón a hladinu zobrazeného násilí. To bez větších okolků dokresluje realistickou povahu snímku, kde se tvůrci s charakteristikou nehostinné, kruté Evropy 18. století nijak nemažou. Ludvig na své pouti za bramborou potkává sestavu figurek, co se pyšní fešně vyvedeným kostýmem, vkusnou prací s umělou krví i kvalitním hercem, který ji zpravidla ztvárňuje. Pod jejím povrchem to monotematicky slábne: scénář prakticky všem diktuje drakonické utrpení s častým osudem násilné smrti, vězení, či vyhnanství. Činy jsou předvídatelné, děj dopředu čitelný, nic nepřekvapí. Přesto Arcelovi ta historická dramata prostě jdou – umí postavit mizanscénu, nehostinnou krajinu snímá plochým filtrem s podporou návodné hudby reflektující aktuální náladu. Ve snažení mu navíc pomáhá výtečné obsazení, které definují útrpné pohledy do dáli.
Nordisk Film Distribution
Experiment s temnověžatým Kingem tak lze vnímat jako nepovedenou odbočku v kariéře portrétisty, co se nyní s fanfárou navrací do známých vod. Jeho dvorní Mads Mikkelsen měl ostatně pletky s vrchností už v povedené Královské aféře (2012), kterou koprodukovalo i Česko – tam jako osvícenec/reformátor a milenec v jedné osobě, nyní jako stoik/voják a milenec v osobě druhé. Těžko mu vyčítat recyklaci stejné polohy drsňáka se zlatým srdcem – scenáristické trio Arcela, Idy Jessen a Anderse Jensena se klišé nikterak neštítí, ať už v dramaturgii, či v profilu postav. Připouští ji zkrátka jako součást konkrétní doby, kde většina populace spadala do škatulek zákonného dobra či zákonného zla. Navíc tak ctí pravidlo žánru, ze kterého ani na okamžik neslevuje.
Zlo zde samozřejmě nepředstavuje nikdo jiný než zpupný šlechtic rodu de Schinkel, co je s Ludvigem inherentně na kordy v roli leníka území, kde bují nová Ludvigova pěstírna. Modernistické prvky občanské svobody, prekapitalismu a sedlácké logiky tvoří ústřední konflikt s feudálním uspořádáním světa, reprezentovaném jak prospěchářskými rádci nemožného krále, tak arogantním aristokratem, sadistou, jehož nastávající choť neodolá svůdně strastné tváři statkáře Mikkelsena. Dánské Statečné srdce (1995) tak získává poslední dílek skládanky, který sekunduje princeznu ve střetu zájmů z tábora nepřítele.
Nordisk Film Distribution
Ludvig Kahlen ale na rozdíl od Willa Wallace netasí na potkání obouruční meč – se srpem a rýčem dál trpělivě obhospodařuje svoje statky, pomáhá uprchlíkům, úkoluje služebné a patentovanou grimasou vnitřně trpí. Je nabíledni, že neustálé handrkování nad tím, čí půda je čí, jaká moc je jaká a kdo skončí s kým, může vyvrcholit jen jediným způsobem. Civilizovanou diskusí s konsenzuálním výsledkem psaným v královském dekretu to pravděpodobně nebude. Přes jistou generičnost a do puntíku přesné ctění zajetých dramatických floskulí tu Arcel staví komorní drama epických proporcí, které bude i díky mikkelsenovskému kalkulu instantním diváckým hitem. Madsův obličej totiž prodá cokoliv, co si jen Mads bude přát.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Bastard neklame tělem – obsahuje do puntíku přesně to, co slibují oči Madse Mikkelse z filmového plakátu. Pokud tohle stačí, není třeba obav.
napsal Adam H.
