Policejní duo Jonah Hill a Channing Tatum se vrací na plátna kin, jejich oddělení přesídlilo na novou adresu číslo dvacet dva a jejich mise se z teenage douchebagů změnila na vysokoškolské prváky. Jak říká Ice Cube stokrát jinak a pořád stejně, “you two are going to college".
RECENZE (AH) — A vejška je pro sequel ideálním prostředí. Režijní dvojice Phil Lord a Chris Miller staví pokračování na vlhkém podhoubí kolejí, studentských klubů, hráčích lakrosu a fotbalu s (a)typickými stereotypy univerzity. S logickým recyklátem původní 21 Jump Street se vypořádávají skrz nadupanou režijní dynamiku, svěží vnitrozáběrovou montáž a vtipné zvraty. Vypointované situace jsou jádrem snímku a samotná narace ustupuje do pozadí - gagy přilétají od prvních minut a divák bude neustále přepínat mezi akčním dávkováním a jeho komediálním dozněním. Skoro to působí jako by animované projekty režijní dvojici ještě více nabudily k novým, neotřelým postupům. Celkově je dvaadvacítka jednadvacítkou přes kopírák. Nově je neustále omílána paralela filmové produkce a policejního budgetu, takže postavy během honiček neustále hláškují na téma “jak drahá byla tahle zničená věc", “jak jet jinudy abychom nerozesrali víc trávníku a soch", protože dolary nejsou ani na jedné straně barikády (a to už teď je jasné, že 59 Jump Street proběhne). Tyto sarkastické dovětkypozději zvedají obočí, je jich snad až nevkusně moc. Pytel se roztrhl i s komentáři fyzických nedostatků, Tatum dosáhne svého snu a stane se fotbalistou, Hillova nemotornost je glosována každou pětiminutovkou a jeho frázování dostane řádnou dávku šťavnatého komentáře od vězně, co si zrovna nechal našít vagínu (kterou byl nucen vyzkoušet chudák Dave Franco aka Eric Molson). Takhle je to v sociálním světě Jump Street na denním pořádku.
Film se ale prezentuje především dvěma hlavními floydy a v nich je pověstné jádro pudla. Schmidt a Jenko nikdy nebyli hluboké filmové postavy mající potřebu vykreslení - mnohem více jde o přenesené karikatury Hilla a Tatuma, které umí vystřelit gag i v těch nejméně očekávaných momentech. Mohla by být vznesena námitka vztahující se na původní sérii, přesto ale na první pohled nesourodé duo působí více jako dva herci, co se snaží ze všeho dělat prdel. Sequel je právě na ústřední dvojici primárně zaměřen a v hledáčku je především test vztahu obou poldů v přestrojení. A na chemii táhnoucích bros je radost pohledět. Motiv překupníka studijních drog se odehrává na pozadí a odhalování jednotlivých vodítek případu nezajímá nikoho tolik, jako reakce Dicksona (opravdové jméno charakteru Ice Cubea) na Schmidtovo zasunutí nebo Jenkův vztah k improvizaci. Ice Cube dostal celkově více prostoru a potěší divácké bránice několika přesně mířenými pohledy. Jenko nachází stejně tupý klon jako on sám a Schmidt trpí posunem na druhé místo nejlepších kámošů svého parťáka - ten zmírňuje Maya (Amber Stevens), se kterou se Jonah seznamuje na agresivně oglosované open mic session. Charaktery se ve vygradovaném finále dostanou do předvídatelného mixu, kde baví společně s typickým bad-guyem Peterem Stormarem.
Záporně by se dala hodnotit odfláknutá psychedelická pasáž, příliš přímočarý děj a gagy, které úplně nepřistály (těch je opravdu jen pár), v sequelovém pekle při závěrečných titulcích se leckomu vybaví Tropická bouře. Výlez ze sálu a myšlenková retrospektiva Schmidtových a Jenkových patáliích ale utvrdí v názoru chytře nastaveného pokračování.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Hill a Tatum skáčí pro kulku jeden před druhého, z nepovedeného tripu uletí na plážový spring break a po vzoru Lawrence-Smithe z Mizerů sundají vrtulník a hlavního padoucha k tomu. Lord a Miller režírují zábavné pokračování letní popkornovky a daří se jim u toho glosovat vysokoškolské klima, produkční poměry v Hollywoodu plus klišoidní stereotypy. Zabaleno v balíčku s inteligentním nadhledem a svěžestí, která je místy smrdutější a prvoplánovější než u předchůdce - zábava je to ale královská. Ideální červencová jednohubka.
napsal Adam H.
