Seriál Hollywood (2020) po sobě zanechal tak nevýraznou pachuť, že se netflixáčtí kravaťáci rozhodli tento úspěch zopakovat, a tak s polovinou z obsazených natočili ještě homodrama The Boys in the Band/Kluci z party (2020).
RECENZE (JS) — Deník The Los Angeles Times publikoval v roce 1970 velmi vstřícnou recenzi filmového originálu, odmítl jej však inzerovat ve své reklamní sekci. O padesát let později se samozřejmě nic podobného stát nemůže. Remake režiséra Josepha Mantella si totiž opravdu žádné chvalozpěvy nezaslouží.
Kluci z party (2020) vypráví příběh jedné narozeninové oslavy v bytě s terasou na Manhattanu, kde se sejde parta “různých” gayů, aby oslavili Haroldovy třicáté druhé narozeniny. Jejich EIGHTSOME však naruší bývalý spolužák hostitele Michaela (Jim Parsons), když se nečekaně objeví u dveří. A aby zábava nevázla, dojde i na hru Zavolejte člověku, kterého milujete.
Když mi bylo 10, napadlo mého otce, že by mě odpoledne po ranní lumbální punkci, při které se z páteřního kanálu odebírá jehlicí mozkomíšní mok, mohla rozveselit návštěva multikina. Dávali právě biják Star Wars: Epizoda II – Klony útočí (2002), a protože jsem bolestí nemohl ani sedět, proležel jsem celý film na prostředních schodech v sálu. I přesto jsem si ještě do včerejška u žádného jiného filmu tolik nepřál, aby skončil. Hle, alespoň nějaké prvenství pro newyorkské hochy.
Netflix
Podle bonusových materiálů má tahle estráda na hodně rozpálené střeše přiblížit dnešní generaci mladých LGBT+ lidí strasti a smutky, s nimiž se tehdejší queeráci museli potýkat. Problém ovšem je, že i Crowleyiho divadelní předloha z roku 1968 se při nejlepším pohybuje pouze na ploše tehdy možného a přípustného, tedy děsivě zkresleného. Divák proto může mít pocit, že největší katastrofou gay party je, když nikdo během deseti minut nezavzpomíná na Bette Davis (Co se vlastně stalo s Baby Jane?) nebo Judy Garland (Čaroděj ze země Oz). Naprostým opakem v tomto směru je třeba scéna z životopisného filmu Judy (2019), kde se bývalá hvězda setká po vystoupení se svými teplými fanoušky, ti ji pozvou k sobě domů na večeři, tam se ale ukáže, že nedovedou uvařit ani míchaná vajíčka, natož quiche. Protože i tohle je realita gayů.
Dialogy nepovedeně napodobující Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966) poodhalí v nekonečně dlouhých dvou hodinách i něco z niter hlavních postav, nesnesitelný Jim Parsons, který tu hraje bezcitného a sebestředného Sheldona z Teorie velkého třesku (2007), akorát na kluky, ale nedovolí žádnému z těch momentů vyznít. A proto, doufám, bude i o něco snadnější na tohle všechno zapomenout.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JS) — Nejsilnější okamžiky téhle konverzačky jsou chvíle, kdy nikdo nemluví. A jenom díky nim se vyšplháme k 20 procentům.
napsal Jakub S.
