RECENZE (JS) — Přistihnu-li se v pátek večer jako obvykle sám doma bez vyhlídky jakékoliv socializace, mám ve zvyku pustit si před spaním něco děsivého. Ne, abych se bál, ostatně s vyhlídkou dalšího lockdownu by se můj vztah k čemukoliv nadpřirozenému dal shrnout větou: “Prosím, vemte si mě!” Ne. Dělám to, abych se potěšil z cizího utrpení a aby tu alespoň na chvíli bylo něco horšího než uvědomování si vlastní nepotřebnosti, když ani poslech Björk už nepomáhá. Přišlo mi proto nesmírně vhod, že novinka jménem The Haunting of Bly Manor (2020) přistála do netflixácké nabídky pěkně v pátek 9. října.
Ocitl jsem se tak v poněkud ošlehlých kulisách béčkového strašení. Tragická smrt obou rodičů, zdrcené děti, venkovské panství s křídlem, kam se nesmí, plného nábytku zakrytého bílými prostěradly, nevyjasněná smrt předchozí vychovatelky, uvolněná pozice vychovatelky, příjezd nové vychovatelky s temnou minulostí. Všechno pohlcuje mlha, odrazy v oknech začínají připomínat nebezpečné narušitele a v noci se po domě prochází někdo s blátivými chodidly.
První tři úmorné díly vyčerpaly veškeré záblesky tajemna z traileru, ale protože byl ve vzduchu cítit příslib něčeho “většího”, protože jsem neměl na práci nic jinýho a protože se Netflix naštěstí neinspiruje u trendu HBO GO vypouštět jeden díl týdně, takto bych se k seriálu stopro nevrátil, vydržel jsem až do dílu posledního. Byl jsem tak svědkem toho, jak v závěru nabere vyprávění druhý dech a dodá všemu tomu neoriginálnímu prostírání příjemně chytrý a nečekaný vysvětlení. Otázka je, jestli to samo o sobě vyváží předchozí nudu.
Druhý den jsem hledal na gay seznamce Grindr, s kým bych si mohl alespoň na pár hodin (minut) narušit svou ochrnutou existenci.
On: “No, tak sociologii jsme trošku nakousli, jaké zajímavé téma máme dál? Teorie strun nebo něco radikálnějšího?”
Já: “Well... kvantovu mechaniku ze zásady v sobotu neřeším... Ale nabizi se:
1. Volby do senátu;
2. Netflix a nový seriály;
3. Let’s be friends with benefits.
On: “Prosím dvojku za 1000. Riskovat s jinymi tématy se mi moc nechce.”
A řekl bych, že je to asi jedinej kontext, ve kterým kdy znalost tohodle seriálu dobrovolně využiju.
Mám ještě jeden postřeh. Přistihl jsem se, jak nadávám tvůrcům, že příběh lacině a bezdůvodně orámovali lesbickou romancí. Teď ale přemýšlím, jestli to není přesně ten správnej směr. Nedělat z toho za každou cenu pozdvižení.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (JS) — Aby si něco zasloužilo moje doporučení, musí to být zárukou alespoň nějakýho zážitku. Tohle je takový rozplizlý, hlaďoučký, meh. Chce to někdo?
napsal Jakub S.
