Tomu nasvědčují i úvodní výpovědi bývalých zaměstnanců z naučného zábavního parku. Někdo je bez ruky, někdo bez nohou, někdo bez zubů. Nikdo z nich se ale svým příběhem nevyrovná jejich šéfovi. Joe Exotic je totiž sloučením všeho, co jste kdy potřebovali, ale báli jste se to říct nahlas. Uvědomělý redneck s odbarveným mulletem, hrdý gay s několika manžely, pravý Američan nakupující výbušniny ve wallmartové sekci zbraní, narcistický umělec s širokým repertoárem a vlastní televizní show a velký milovník exotických zvířat, zejména tygrů. V dobách největší slávy jich měl i několik stovek, stejně jako několik tisíc nepřátel v podobě “ochránců” zvířat.
© Netflix
Souboj těchto dvou táborů za lepší zítřky pro velké kočky, ve kterém nevyhrává nikdo, a už vůbec ne velké kočky, je pohonem celého vyprávění a nevyčerpatelnou studnou zvratů, odhalení a nevyzpytatelné karmy. A jak samotný název odhaluje, tahleta dobrota umí být i pořádně ostrá, takže ani o tuhnutí krve není nouze.
Naštěstí jde ale tvůrcům především o trochu zvrácenější televizní zábavu. Celý příběh je tak hlavně nádherně protkán zábavnými figurkami. Nechybí polepšený drogový dealer nebo cvičitel zvířat vítající návštěvníky majestátním příjezdem na skutečném slonovi. Btw, podobný úžas se Disneymu nepovedlo vyvolat s celým Lvím králem (2019) a choreografií Willa Smitha v Aladinovi (2019) dohromady.
© Netflix
Kdyby se chtěl někdo rýpat v kvalitě dokumentu samotného, může polemizovat se snahou autorů podsouvat divákovi paralely mezi počínáním Joea a jeho Nemesis Carole Baskin, zejména ctíme-li presumpci neviny. O tom se ale těžko píše, aby člověk nevyzradil moc. A ačkoliv jde o téma bohaté a kostrbaté, nemohl jsem ke konci zbavit pocitu zbytečného protahování. Pocit, že vidím něco unikátního, byl ale nakonec silnější.
Souboj těchto dvou táborů za lepší zítřky pro velké kočky, ve kterém nevyhrává nikdo, a už vůbec ne velké kočky, je pohonem celého vyprávění a nevyčerpatelnou studnou zvratů, odhalení a nevyzpytatelné karmy. A jak samotný název odhaluje, tahleta dobrota umí být i pořádně ostrá, takže ani o tuhnutí krve není nouze.
Naštěstí jde ale tvůrcům především o trochu zvrácenější televizní zábavu. Celý příběh je tak hlavně nádherně protkán zábavnými figurkami. Nechybí polepšený drogový dealer nebo cvičitel zvířat vítající návštěvníky majestátním příjezdem na skutečném slonovi. Btw, podobný úžas se Disneymu nepovedlo vyvolat s celým Lvím králem (2019) a choreografií Willa Smitha v Aladinovi (2019) dohromady.
Kdyby se chtěl někdo rýpat v kvalitě dokumentu samotného, může polemizovat se snahou autorů podsouvat divákovi paralely mezi počínáním Joea a jeho Nemesis Carole Baskin, zejména ctíme-li presumpci neviny. O tom se ale těžko píše, aby člověk nevyzradil moc. A ačkoliv jde o téma bohaté a kostrbaté, nemohl jsem ke konci zbavit pocitu zbytečného protahování. Pocit, že vidím něco unikátního, byl ale nakonec silnější.
