Vyslovené zklamání opět křičí jednu z ožehavých otázek moderní západní kinematografie: do jaké míry může do tvůrčích záměrů zasahovat produkční studio. Nejnovější Fantastická čtyřka je dost možná učebnicově odstrašujícím příkladem mladého tvůrce, kterého liščí moloch namlsal dolary a volností, aby ho vzápětí zadupal do země. Situace je ještě o dost horší tím, že aktuální snímek je prvním dílem chystané série a jako propadák to Foxům dost silně zavařuje, nehledě na nemalý rozpočet a fakt, že se film nemá šanci zaplatit. X–Mení apokalypsa to ale (doufejme) příští rok napraví, a když ne, možná nebude na škodu, když se látky (i přes právní kataklyzma) chopí někdo úplně jiný, popřípadě se superhrdinská skupinka nenápadně "přešoupne" do některého z již rozjetých filmových univerz. K tomu ale pravděpodobně nedojde.
Trank se od předlohy odchýlil zatím nejdál a povyprávěl o dvojici kamarádů, kteří si v garáži staví nové vědecké serepetičky, co se v budoucnu promění ve funkční teleport na neznámé místo. Budování charakterů restartované komiksárny působí svěže a režijně voní Kronikou, bohužel, u něho veškerá podobnost končí. Táhnutí strojeně nutného úvodu tak záleží na mladých hercích, především na Milesi Tellerovi, jehož přirozené sympaťáctví na nás z pláten mrká čím dál tím častěji (a je to dobře), koneckonců celá čtyřka je obsazena zajímavě s prosíkem o hloubkové vedení a psychologický rozklad – bohužel, na devadesátiminutové stopáži se toho divák jednoduše nemá šanci dočkat. Simulované raketové inženýrství s extrémně dlouhou přestřelkou hlášek typu "aktivujte nanopole", "a teď zpátky z druhé dimenze", "s každým novým objevem přichází riziko, ale společně jsme silnější než sami" nebo "chci, aby moje práce něco znamenala" hází jeden kýč za druhým, a je to teprve začátek – uzívaný, plný počmáraných tabulí a grafů na měřácích; z interakcí charakterů si divák zapamatuje fakt, že Kate Mara je z Kosova a poslouchá Portishead. A také že doktor Storm rád pronáší řeči, při kterých přepadá chuť si v kinosále hromadně zlomit vaz, ještě po kladném ohodnocení jedné z jeho vědeckých oveček, "nah, that was a good speech".
Po povinném představovačce následuje stokrát přestříhané blockbusterové peklo, které postrádá nápad, smysl a především cit. Osud postav diváka nezajímá a mimo povedenou naturalistickou sekvenci návratu z cizí planety se o ně ani nemůže bát. Nově nabyté superschopnosti v ději rezignují na funkci nezajímavé CGI atrakce (a to dost špatně provedené), při Reedově prvním "protažení" končetin přiletí akorát tak vzpomínka na Incredibles, na to, jak to byl super animák a jestli někdo nechystá sequel. Do šroubované akce si najednou režie vzpomene na záporáka, doktora Dooma, a černobílá taškařice může začít. Nutno podotknout, že akční scény z traileru jsou ve finálním polotovaru zredukovány na třetinu a na budget v tricích nestačí ani dalekohled. Natěšení k pumpovanému závěru je liché jako zbytek rozpracovaných výstřelů, Von Doom bez motivace působí směšně, karikaturisticky, nemístně, nesmyslně, nezáživně. Rozuzlení se na nevyužitém cizím světě vykoná během jedné přestávky na záchod a sešroubovaný pokus o frankensteinovskou chemii Reeda/Bena je posledním výkřikem do tmy.
