Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze

Cruise si do svých mise-nemožná sérií začíná obsazovat ty správné lidi a v konečném důsledku si to celé režíruje sám. Žánrové přestupky, špionážní přepálenost, femme fatale v těsných šatech, infarktové honičky, nablýskané gadgety – pátý installment Mission Impossible drtí česká kina a křičí jasnou odpověď na otázku, co ještě s věhlasnými značkami z devadesátých let.

Národ grázlů, should you choose to accept it, je božírecenze napsal

Adam Hencze

dne 5/8/2015

A koná tak ve sto třiceti minutách nabušené stopáže, která svižně střídá tempa z ukecanějších částí do kinematické rozkoše, mistrovsky zpracovaných akčních lahůdek, které opráší stokrát opakovanou látku. Středobodem nesmyslné opery je samozřejmě Tom Cruise, bez kterého by se projekt ani nerozdýchal; herec tak koná už od "protokolu duchů", zde ovšem zachází ještě dál – krom vlastní produkční židle dotáhl k projektu Christophera McQuarrieho, se kterým to celé vymyslel a zrežíroval. Tito dva jdou ruku v ruce už relativně dlouhou cestou, od výtečné Valkýry přes Jacka Reachera a loňskou lahůdku Edge of Tomorrow, jehož druhý díl (stejně jako nedávno potvrzenou šestku MI) spolu scénáristicky/režijně připravují. A že je to panečku spolupráce.

Národ grázlů je jedním z nejkonzistnějších dílů série, pomineme–li donekonečna opakovanou šablonu padoucha–agenta z minulosti se záhadnou anti–organizací, konající ve stínech inverzně k hlavním hrdinům. Pátý díl má díky přítomnosti britské tajné služby blízko ke klasické retro špionáži, v druhé půli připomíná Tinkera Taylora a divák si i díky perfektně padnoucí roli femme fatale, kterou ztvárnila švédská Rebeca Fergusson (ženský materiál, který by bohatě utáhl vlastní spin–off) není nikdy jistý stranami dobra a zla. Rebečina Ilsa je zatím nejlepším ženským protějškem Hunta a jedním z nejsilnějších stránek letošní Mise. Ethan neustále někam utíká a vyhazuje věci do povětří, proto je dobrá přítomnost funkční chemie se svým ženským protějškem (vyloženě, nenačančaně ženským). Nad lepší femme zabíječkou se v paměti pátrá dlouho (napadá mě Beatrix Kiddo a nedávná Furiousa) – zde je navíc využita funkčně i jako prvek mystéria. Navíc by bez ní hlavní postavy (snad poprvé) ve svých cílech neuspěli, a to se počítá.
© 2015 Paramount Pictures

Už na startu je ale jasné, že děj nebude o postavách, k jejich rozvoji došlo již dávno a veškeré backstories nehrají žádnou roli. To nejvíc bolí hlavně u Jeremyho Rennera, jehož Brandt měl po čtyřce našlápnuto do extrémně zajímavých vod – zde je naprosto zabitý (knižně) jako prostředník, jehož hlavním úkolem je neustále vykonávat tu samou činnost (toho je dokonce docíleno i scénáristickým opakováním téže věty), jen aby se ke konci druhého aktu zmátořil a vyrazil hledat slavného sto dvaasedmdesát cenťáků vysokého scientologa. Problém postav je ostatně hlavní potíží filmu. Pamatujete na Philipa Seymoura–Hoffmana z JJ trojky? Jednoznačně nejlepší záporák série. Třetí díl byl vyjímečný z dalšího důvodu – postavy byly živé, z masa a kostí, a divák se bál jejich neustále hrozící smrti. To je nyní v rámci žánrové konvence tabu – ano, Cruise bez kaskadérů běhá po mrakodrapech v Dubai, drží se za dveře letícího letadla ve dvou kilometrech a v toroidní vodní nádrži zadržuje dech na šest minut, aby crew všechno na první jetí stihla. Jakkoliv neuvěřitelně to zní (a vězte, vypadá), všechno to splachuje adrenalin, co se vyplaví v úvodu třetího dílu, kdy PSH odpočítává střelbu do temene Ethanova protějšku. Takhle se prostě začíná film.

Smíření s nesmrtelností charakterů těchto typů filmů prostě musí přijít, jediným vzrušením jsou nejasné motivace a neustávající kočkování dobra se zlem. Příběh splňuje typické MI konvence – působnost týmu skáče z jedné exotické lokace do druhé, prolog se startujícím vojenským letadlem si vypůjčuje nápady z Uncharted, ve Vídeňské opeře se střílí do státníků (pomrknutí při vyvrcholení Nessun Dormy) a v Maroku se skáče do obřích vodních děl. Podvodní scéna byla snímána novou Alexou 65 (jejíž prim bude v Iñárritově Revenantovi) na jedno jetí, na které Cruise trénoval se specialistou zadržení dechu pod vodou. Maroku dominuje honička v úzkých uličkách města, která se po krátké pauze přesune do motorkářského nebe horských zatáček. Každá epizodka má svou gradaci, svojí zajímavost nebo novou postavu, McQuarrie navíc umí pracovat i s humorem a divák se určitě několikrát nenuceně zasměje.
© 2015 Paramount Pictures

Sice se tým z Ghost Protocolu dá dohromady až ve finální třetině snímku, ale stojí to za to. Simon Pegg a jeho Benji je pořád ten neurotický ajťák, otevírající nesprávné dveře a zmatkující v těch nejnapínavějších chvilkách; Hunt běhá, skáče, plave, řídí, létá na supersportovní motorce, padá, a vždy, když některá z postav řekne, že je něco nemožné, lišácky se usmívá; Renner hraje čtvrté housle (hawkeye styl) a je ho největší škoda; Alec Baldwin se snaží IMF pořádně zatopit a se svým šarmem krade většinu scén; Fergusson je jednoduše skvělá ve všem, co dělá, i v sexistických momentech, které křičí prvoplánovostí – nic ale není vyloženě přes čáru a eyecandy momenty jsou zde vyloženě pro zamlaskání. Tento mix charakterů je přímočaře hozen do víru událostí a thriller sleduje jejich reakce, divák má přichystáno několik zvratů, kterým je pomoženo zneužitím masek, za které mají autoři trestné body. Výsledek je stejně perfektním kinozážitkem, rozhodně největší letním popkornem.
Megalomanskej letní blockbuster, retro špionážní zápletka alá John le Carré s řemeslně špičkovou kinematikou a nejlepší femme fatale posledních dob. TC je i v padesáti symbol, který utáhne klidně ještě několik dalších pokračování jedné z nejvíc funkčních značek v Hollywoodu. Kontrast s Terminátorem je černá/bílá a Cruise s McQuarriem by mohli vyučovat, jak pracovat s franšízou.

Hodnocení zbytku redakce: