Cruise si do svých mise-nemožná sérií začíná obsazovat ty správné lidi a v konečném důsledku si to celé režíruje sám. Žánrové přestupky, špionážní přepálenost, femme fatale v těsných šatech, infarktové honičky, nablýskané gadgety – pátý installment Mission Impossible drtí česká kina a křičí jasnou odpověď na otázku, co ještě s věhlasnými značkami z devadesátých let.
RECENZE (AH) — A koná tak ve sto třiceti minutách nabušené stopáže, která svižně střídá tempa z ukecanějších částí do kinematické rozkoše, mistrovsky zpracovaných akčních lahůdek, které opráší stokrát opakovanou látku. Středobodem nesmyslné opery je samozřejmě Tom Cruise, bez kterého by se projekt ani nerozdýchal; herec tak koná už od "protokolu duchů", zde ovšem zachází ještě dál – krom vlastní produkční židle dotáhl k projektu Christophera McQuarrieho, se kterým to celé vymyslel a zrežíroval. Tito dva jdou ruku v ruce už relativně dlouhou cestou, od výtečné Valkýry přes Jacka Reachera a loňskou lahůdku Edge of Tomorrow, jehož druhý díl (stejně jako nedávno potvrzenou šestku MI) spolu scénáristicky/režijně připravují. A že je to panečku spolupráce.
Národ grázlů je jedním z nejkonzistnějších dílů série, pomineme–li donekonečna opakovanou šablonu padoucha–agenta z minulosti se záhadnou anti–organizací, konající ve stínech inverzně k hlavním hrdinům. Pátý díl má díky přítomnosti britské tajné služby blízko ke klasické retro špionáži, v druhé půli připomíná Tinkera Taylora a divák si i díky perfektně padnoucí roli femme fatale, kterou ztvárnila švédská Rebeca Fergusson (ženský materiál, který by bohatě utáhl vlastní spin–off) není nikdy jistý stranami dobra a zla. Rebečina Ilsa je zatím nejlepším ženským protějškem Hunta a jedním z nejsilnějších stránek letošní Mise. Ethan neustále někam utíká a vyhazuje věci do povětří, proto je dobrá přítomnost funkční chemie se svým ženským protějškem (vyloženě, nenačančaně ženským). Nad lepší femme zabíječkou se v paměti pátrá dlouho (napadá mě Beatrix Kiddo a nedávná Furiousa) – zde je navíc využita funkčně i jako prvek mystéria. Navíc by bez ní hlavní postavy (snad poprvé) ve svých cílech neuspěli, a to se počítá.
Už na startu je ale jasné, že děj nebude o postavách, k jejich rozvoji došlo již dávno a veškeré backstories nehrají žádnou roli. To nejvíc bolí hlavně u Jeremyho Rennera, jehož Brandt měl po čtyřce našlápnuto do extrémně zajímavých vod – zde je naprosto zabitý (knižně) jako prostředník, jehož hlavním úkolem je neustále vykonávat tu samou činnost (toho je dokonce docíleno i scénáristickým opakováním téže věty), jen aby se ke konci druhého aktu zmátořil a vyrazil hledat slavného sto dvaasedmdesát cenťáků vysokého scientologa. Problém postav je ostatně hlavní potíží filmu. Pamatujete na Philipa Seymoura–Hoffmana z JJ trojky? Jednoznačně nejlepší záporák série. Třetí díl byl vyjímečný z dalšího důvodu – postavy byly živé, z masa a kostí, a divák se bál jejich neustále hrozící smrti. To je nyní v rámci žánrové konvence tabu – ano, Cruise bez kaskadérů běhá po mrakodrapech v Dubai, drží se za dveře letícího letadla ve dvou kilometrech a v toroidní vodní nádrži zadržuje dech na šest minut, aby crew všechno na první jetí stihla. Jakkoliv neuvěřitelně to zní (a vězte, vypadá), všechno to splachuje adrenalin, co se vyplaví v úvodu třetího dílu, kdy PSH odpočítává střelbu do temene Ethanova protějšku. Takhle se prostě začíná film.
Smíření s nesmrtelností charakterů těchto typů filmů prostě musí přijít, jediným vzrušením jsou nejasné motivace a neustávající kočkování dobra se zlem. Příběh splňuje typické MI konvence – působnost týmu skáče z jedné exotické lokace do druhé, prolog se startujícím vojenským letadlem si vypůjčuje nápady z Uncharted, ve Vídeňské opeře se střílí do státníků (pomrknutí při vyvrcholení Nessun Dormy) a v Maroku se skáče do obřích vodních děl. Podvodní scéna byla snímána novou Alexou 65 (jejíž prim bude v Iñárritově Revenantovi) na jedno jetí, na které Cruise trénoval se specialistou zadržení dechu pod vodou. Maroku dominuje honička v úzkých uličkách města, která se po krátké pauze přesune do motorkářského nebe horských zatáček. Každá epizodka má svou gradaci, svojí zajímavost nebo novou postavu, McQuarrie navíc umí pracovat i s humorem a divák se určitě několikrát nenuceně zasměje.
Sice se tým z Ghost Protocolu dá dohromady až ve finální třetině snímku, ale stojí to za to. Simon Pegg a jeho Benji je pořád ten neurotický ajťák, otevírající nesprávné dveře a zmatkující v těch nejnapínavějších chvilkách; Hunt běhá, skáče, plave, řídí, létá na supersportovní motorce, padá, a vždy, když některá z postav řekne, že je něco nemožné, lišácky se usmívá; Renner hraje čtvrté housle (hawkeye styl) a je ho největší škoda; Alec Baldwin se snaží IMF pořádně zatopit a se svým šarmem krade většinu scén; Fergusson je jednoduše skvělá ve všem, co dělá, i v sexistických momentech, které křičí prvoplánovostí – nic ale není vyloženě přes čáru a eyecandy momenty jsou zde vyloženě pro zamlaskání. Tento mix charakterů je přímočaře hozen do víru událostí a thriller sleduje jejich reakce, divák má přichystáno několik zvratů, kterým je pomoženo zneužitím masek, za které mají autoři trestné body. Výsledek je stejně perfektním kinozážitkem, rozhodně největší letním popkornem.☞ PINBACKER
HODNOCENÍ (AH) — Megalomanskej letní blockbuster, retro špionážní zápletka alá John le Carré s řemeslně špičkovou kinematikou a nejlepší femme fatale posledních dob. TC je i v padesáti symbol, který utáhne klidně ještě několik dalších pokračování jedné z nejvíc funkčních značek v Hollywoodu. Kontrast s Terminátorem je černá/bílá a Cruise s McQuarriem by mohli vyučovat, jak pracovat s franšízou.
Hrají Jeremy Renner (William Brandt), Tom Cruise (Ethan Hunt), Rebecca Ferguson (Ilsa Faust), Simon Pegg (Benji Dunn), Ving Rhames (Luther Stickell), a další
napsal Adam H.
