Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Šestí Transformers přináší nejen "nový" název, koncept a vyvedení, ale i nefalšovanou osmdesátkovou nostalgii: zkrátka berou vše, co je aktuálně v kurzu. Sázka na Spielbergování ve stylu Stranger Things se ale vyplácí – za kalkulem se skrývá rodinný akčňák s neodpustitelným kýčem, ale i plejádou mimózních blbin, co potěší. Tak jak se povedl režijně nový pohled na vesmírné auto-válečníky a toho žlutého, co ztratil hlas? Nechte zpívat robota!

B. B. – Mimozemšťanrecenze napsal

Adam Hencze

dne 26/12/2018

Aktuální "šestka" vyloženě nezapírá svoje Bayovské kořeny – ať už (přeci jenom menším) počtem explozí či existencí planetárních konfliktů mezi roboty ze strany dobra a těmi s červenýma očima. Studio zkrátka v počítačovém programu, co náhodně generuje scenáristické konstrukty, namačkalo jiné vstupní proměnné s odlišnou výstupní cílovkou, a voilà. Díky tomu máme v prosincových kinech blockbusterový kalkul, který mění femmefatálky z prken modelingu za nerdskou "holku od vedle" a kde se jede na vlně současných trendů, v tomto případě ženských hlavních tahounek a úplatně líbivém retru.

Otázkou je, zdali se vůbec dalo jít jinou cestou – přihlédneme-li k imaginárnímu grafu, kde na ose x je počet výbuchů a na ose y jednotlivé díly filmové akčně-roboťácké série Transformers, muselo by ono pokračování číslo šest zákonitě představovat filmovou kopii, co by při otevření v projekční kabině explodovala a vyhodila do povětří s multiplexem celou metropoli, vlastně se zbytkem planety. A na tom něco je – kdo se vlastně opovažuje tvrdit, že je to tak špatně? Michael Bay by logicky potřeboval o něco více předpisů na tlumící léky, ale stále by šlo o jeho osobitou vizi: všemi směry přemrštěnou počítačovou onanii, která plní sny malým klukům a uspokojuje malé, ale přeci nějaké procento sebemrskačských cinefilů.
© 2018 Paramount Pictures

Jenomže je rok 2018 a hitem léta bylo místo předražených hraček skloňování #metoo a ženské části Hollywoodu, pár chytrých hlav v Paramountu se proto dalo dohromady a správně uhádlo, že Megan Fox ani Rosie Huntington-Whiteley už by nemusely být v korektním kurzu. Za kameru proto dosadili Travise Knighta (Kubo a kouzelný meč) a před ni sympatickou, vycházející mladou hvězdu Hailee Steinfeld. Nu a hrnečku vař!

Studio tak přeplo z Bayovského módu "holy fuck" na korektní rodinný film a zaskakující Knight přesně tohle doručuje – Transformers mají najednou opravdové filmové postavy z masa a kostí, akci, při které gigarobot nemlátí mrakodrapem robo-saura jedoucího na čtyřhlavém robo-draku, ale která je paradoxně prďáčtější a mnohem víc fyzická, děj, co má alespoň hodně hrubou hlavu s patou, a... Johna Cenu! Jen škoda, že k jeho duelu za znění wrestlingové fanfáry proti Decepticonovi jménem Undertaker nakonec nedojde, člověk ale nemůže mít všechno.
© 2018 Paramount Pictures

Korektní facelift je drastický, nicméně ne nefunkční – otázku etiky obratu "o stoosmdesát" lze ponechat na každém návštěníku kina. Bumblebee totiž není pokračování, spíš prequelovitý spin-off (pardon všem češtinářům) s totálním restartem postavového a s tím ruku v ruce i hereckého ansámblu, který zde hraje na doslovně překreslené schéma ze Stranger Things. Jedná se o notový klíč outsiderství s rodiči, co svým dětem nerozumí – filmaři během střídmé stopáže pokračují s plněním tohoto vygenerovaného konstruktu – zlý generál armády, přiletivší mimozemšťan skrytý v rodinném domě, dospívající geekovitost v americkém předměstí, postupné seznamování dvou outsiderů z (doslova) jiných světů a následně uspokojení z jejich týmové sehranosti a, jako vždy, závěrečné zamezení zničení planety Země. Klasika.

Jenže to svým způsobem funguje a otázkou proto je, jestli lze Bumblebee přes jeho slušnou akci, dopečený audiovizuál, nadhled a humor hodnotit jako dobrý film, i přes to slepé sledování všeho, co je aktuálně v kurzu. V rámci této konkrétní filmové série je to každopádně svěží vítr a vzniká zvědavost, kudy půjdou příští dva díly a jestli to do diváků Bay zase příště nasype. Dívat se na Knightův pokus jako na absolutní odbočku, žánrovou a zároveň stylovou, se totiž dá vlastně dost snadno a dobře.
Generický vysokorozpočťák zakládající na aktuální filmové módě – máme mít Bumblebeemu za zlé, že se chce především zalíbit? Těžko říct, je ale škoda, že tu zaniká Bayův "kaboom" subžánr a prostor dostává absolutní uniformita. V rámci série jde každopádně o malou revoluci, která v rámci prosince představuje ten nejslibnější kinový blockbuster.