Premiéry, 25. červen 2018 10:33 aktualizováno 25. červen 2018 10:33Lotři v sukníchRecenze filmu Debbie a její parťačky (2018, 110', US)

RECENZE (AH) — Bullock a její parťačky hrají na remízu, rozhodně se nejedná o hrůzostrašný průšvih Ghostbusters (těch z roku 2016). Co přidává body novému filmu od Garyho Rosse, který od prvních Hunger Games (2012) vyrobil průměrný snímek z americké občanské války Boj za svobodu (2016), je relativně elegantní zdůvodnění přítomnosti pohledných a charismatických koc místo jejich čahounických protějšků. Totiž sourozenecké spřažení, které sdílí Debbie s Dannym, rošťákem, jehož úsměv pokaždé roztouží milion srdcí. Studenější sprcha ale nakonec přeci jen přichází, i když ne ve vyložené přenásilné podobě: dle použité číselné řady a aktuálního označení snímku se pravděpodobně jedná o prequel k prošlým filmům s Danny Oceanem. Buďto filmovou obci nyní produkující Soderbergh trolí, nebo půjde o celkem logický krok k ženské trilogii. Nu, pozor pozor, peněženky pod útokem!

Jádro pudla se tak v Ocean's 8 nedobrovolně sdílí s nově započatou kapitolou Star Wars: je vlastně fuk, pokud někdo ždímě značku, ostatně filmový šoubiz pojí pohledné tvářičky a dolarové předurčení od pradávna... Hlavně když to alespoň z půlky funguje! Buďto jako film, nebo alespoň jako pouťová atrakce. A Debiiny parťačky jsou z toho druhého soudku, což není z podstaty odsouzeníhodný fakt. Ostatně Parťáci byli vždy přiznanou žánrovkou spoléhající na určité pole předností, jimiž se “stará” trilogie honosila. Taky proto je tak zbožňujeme.

V tomhle duchu se tady pokračuje, Ross točí v plynně navazujícím řemeslném stylu a "třetí akt – vysvětlení pro nepozorné" narativu, který tu ovšem v logice událostí osciluje a satisfakci z lupu s hrajícím Debussym u fontánky nepřináší. Superkrádež na Met Gala nenese žádné noviny či překvapení a tam, kde divák v předešlých dílech hledal náznaky, cestičky a pomrknutí, se kompletní překvápko vyzradí už na filmovém plakátu. Celé přechytrační je dříve neodhadnutelné a divák se tak musí spokojit “pouze” s laškováním a hravostí, s kterou mezi sebou postavy během lupu interagují.

Jejich herecké obsazování probíhalo dle zajímavého klíče, kde se nasazovaly hollywoodské ženštiny nejen dle vlastního projevu, postoje a hereckého stylu, ale i na základě svých minulých štací a způsobem, jakým působí na diváka jako slečny z masa a kostí. Řešení “nečekaně” spočívá ve výrobě charakterových ekvivalentů opačného pohlaví z mužské partičky, a v tom si může Ross se svou castingovou produkcí ve finále plácnout. Díky Sandře Bullock tak lze vynaleznout poněkud extrémnější bonbon v podobě juxtapozice zobrazeného světa “legračního podsvětí” a Cuarónovy Gravitace, ve které se Danny a Debbie rozhodnou vstoupit do programu vesmírného raketoplánu...

Debbie a její parťačky se naštěstí do galaxie nevydávají (zatím), fungují jako čistokrevný heist film a z pohledu žánru předmět absolvují s odřenýma ušima. Soderbergh za kamerou zkrátka chybí, jeho předešlá invence, nápady a hravost zde nejsou k nalezení. Občas se onen lesk elegance snaží vytrysknout na povrch s účastí několika postav z původního gangu, které tu ale nemají mimo divácké mávačky větší smysl. A ať se Bullock s Cate Blanchett snaží sebevíc, duo "kamarádů na smrt" Clooney/Pitt se přehrává těžko. Jedná se o stejný sport, optika je ale o několik fousů nabubřelejší a “šik” štýlo je tu všudypřítomné a zbytečně na sílu. Zkrátka vyzařovat prďáckost potřebuje víc než si to o sobě jenom myslet. Humor Dannyho gangu stavěl hodně na své vlastní unikátní blbosti a praktické neznalosti, kterou sice jeho adresáti i odesílatelé vždy maskovali profesní dokonalostí a žargonem z povolání, těžko jim šlo ale upřít lidskost a tím i motivaci. Gang Debbie je v porovnání s bratříčkovou partou převážně zkostnatělý až robotický, vyčuhuje z něj nově příchozí Awkwafina a na opačném spektru Anne Hathaway, která se pro roli tmavovlasé blondýny, kterou všichni nenávidí, zkrátka narodila (pardon).

Elitářský klub pohlavní korektnosti je v Ocean's 8 uzavřen a ten, kdo bude ohledně aktuální honby na mužské prznitele nahlas, do něj ztrácí předem povolený vstup (Matt Damon a vystřižení jeho scény z filmu po tom, co tweetoval "nepěkně" o #metoo). Ale k čertu s narativem, ve kterém chce sestavení ženštin na modně/společenské události roku ukrást šperk, k čertu s našroubováním celé akce na singulárního ex-muže... Ani ta doslovná kopírovačka konfliktu s "bývalým partnerem, který je nyní náhodou v přítomnosti cíle naší akce". Pokud existuje iniciativa vytvořit právoplatného nástupce, nebo alespoň zástupce nastolených filmů, do kterého má jeden investovat svůj drahocenný čas a peníze, budou se muset Ross a jeho spolupisatelka Olivia Milch příště snažit o dost víc.☞ PINBACKER