Premiéry, 16. květen 2018 13:21 aktualizováno 16. květen 2018 13:21D2: Den zúčtováníRecenze filmu Deadpool 2 (2018, 119', US)

RECENZE (AH) — Celé je to ještě vtipnější při pomyšlení, že původní režisér Deadpoolí série (u aktuální dvojky se studiová produkce určitě nezastaví) má v blízké budoucnosti v plánu vletět do kin s terminátořím rebootem. “Hehe.” Náš redakční souhlas k takovému recyklačnímu aktu by Miller pravděpodobně nedostal, co by ale dostal určitě, je horký kandidát do hlavní role s castingovou povinností – Josh Brolin. (Jen ne syn Arnolda Schwarzeneggera, panenko na nebi). Jestli je totiž něco a někdo, co a kdo pozvedlo Infinity War výš než na pouhé spodní patro filmově-kritického piedestalu se štítkem “prostě další marvelí komiksovka” (které už je dost plné), je to právě práce s fialovým zlounem a způsob podání jeho genocidní vize světa. Brolin v dvousečné roli vyslance z jiného času i tady (podruhé během pár měsíců) dokazuje, že polidšťování antagonních postav je fungující cesta k celkové přesvědčivosti. A taky podtrhuje fakt, že je fajn, když ta postava není vytvořená jenom z jedniček a nul. Na druhou stranu zpracování jeho CGI polovičky hi-tech robota/vojáka mu může DCU se svým Cyborgem tiše závidět. A má dokonce i motivaci!

Druhý Deadpool ale mimo svěže příchozího Cablea a pár dalších X-Meních posil nemá ve výkladní skříni nic moc nového, jde zkrátka o snímek se stejně ironickým a sarkastickým podhoubím, které před dvěma lety zavonělo tolika lidem. Jen se v něm děje něco trochu jiného, těch originálních prvků spíš ubývá než přibývá, více se uchyluje k recyklaci, ať už je to ona zmiňovaná (a přiznaná) Terminátorská zápletka či záměna fungující partnerské dvojice (s nečekaně zajímavou chemií) za prostou, vysoce kýčovitou peripetii. Zkrátka není na místě očekávat nečekané – fáze opakovaného krmení diváctva s podvědomným odškrtáváním všech nutně přítomných bodů se překročí málokdy, a když už na to dojde, neposune to ani děj, ani charakter, nýbrž to celé samoúčelně vyzní jako povrchně zábavný fanouškovský servis. To bych určitě nepovažoval jako kritiku, ale jako všeobecný fakt, se kterým jde Deadpool do hry: karty odkryl už minule, diváci do kin stejnak dolezou, i když tuší, že žádné eso během stopáže nepadne. Ta původní postupka je prostě příliš lákavá!

A není nezábavná, jen už jí chybí ten počáteční šok, ty první záblesky marketingové antikampaně a ona hurónská antimorálka. Navíc, jak by moudře řekl jeden nejmenovaný profesor z katedry režie FAMU: “opakovaný vtip není vtipem”. Tady by s ním nebylo třeba polemizovat: bondovská úvodní titulková sekvence je sice povedená novota, repetitivní užití prostoru pro představení filmových tvůrců na záškodnické vložky jako “režie: to si děláte prdel” mi už prostě podruhé nepřijde vtipná, naopak mě vlastně uráží a já se marně snažím nalistovat v knížkách od Hegela a příručkách psychologie proč.. Možná proto, že to byl ucházející nápad při jeho prvním použití a teď je to prostě jenom.. krádež? Možná ale právě na tom je celá tahle krvavá franšíza založená.

Dávalo by to smysl, protože recyklační povahou trpí spousta vtípků a narážek, nad kterými se ale skalní fandové Marvelu už z povinnosti stejně pochichotají. Ej, to je Logan, toho znám z filmu X-Men! Samozřejmě tu je hned několik povedených střel, co o branku ironie zacinkají (Colossus scores!) s akčními sekvencemi, které jsou víc než povedené (obzvlášť s přítomností vysoce sympatické štístkařsky Domino). Nelze se ovšem zbavit pocitu, že se hraje a prohrává přesilovka s tím, co už tu jednou bylo. Do toho čím dál víc otravují opětovné narážky na scenáristické prohřešky, lapsy logiky a lenivé pomůcky papírové předlohy – Reynolds je pokaždé smete ze stolu nějakou obratnou hláškou, většinou primitivním shozením. Za sebereflexi jsou body, to je bez debat. Ale fakt, že si z nejprofláklejších dramatických postupů a očividných konin vyrábí hlavní postava kanonádu svých sekundárních situačních vtípků, pořád ještě neznamená, že by se mělo instantně odpouštět.

Druhý Deadpool tak bojuje především se sebou samým, jeho antihrdina nezachraňuje svět před zlým emzákem, snímek jde místo expanzivní síly do sebe a s týmovkou X-Force si nenápadně dláždí budoucí krůčky nové podmnožiny své obří komiksové značky. Je zábavný, má výborně obsazeného záporáka, který často nemá moc co hrát, je vysoce samoúčelný, extrémně násilný, citující Cameronovy blockbustery devadesátých let, hon na Johna Connora či Tarantinův Kill Bill. Jestli jsou pro vás tohle všecko plusy, zvažte sami.☞ PINBACKER