Premiéry, 12. březen 2018 14:45Kdo si hraje, nezlobíRecenze filmu Noční hra (2018, 100', US)

RECENZE (AH) — Kdo by to byl řekl, že Jason Bateman a Rachel McAdams utvoří z fleku tak chemicky kompatibilní dvojku, která je v Game Night spojena trochu úsměvnou zálibou v probděných nocích s vínem, chipsy a gaučingem s dalšími dvěma páry. Ne, na programu nejsou swingers, nýbrž postupná střídačka takřka kompletního sortimentu z fantasyobchod.cz: deskovek. Ostrý scénář Marka Pereze s jeho postavami světlé strany síly Maxe/Annie nepluje pouze po povrchu v relativně banálním charakterovém náčrtu – jejich herní obsesi důkladně vysvětluje. U Maxe jde o odvěký bratrský spor benjamínka a prvorozeného, který je na ploše hodiny a čtyřiceti minut potřeba vyřešit, stejně jako další životní peripetie typu kdo s kým spal, kdy je ideální čas na početí potomka nebo návod “jak sbalit každý týden novou roštěnku”. Jednoho volného víkendu se ovšem profesionální firmou připravovaná hra na bázi LARPu používající najaté herce zvrhne v real-deal drama s prvky heist kriminálky a tři dvojice kamarádů musí společně se zmíněnými mini-bitvami navíc najít vejce s tajným seznamem chráněnných svědků. Skupinka u plnění svého primárního cíle stihne ocitovat půlku moderních dějin popkulturní cinefilie, zahrát si na Pulp Fiction a natřikrát zmást sebe a obecenstvo v kinosále.

John Francis Daley a Jonathan Goldstein tu ale dochází v rámci práce s tématem a funkcí hry ve vztahu k dramatické stavbě filmu nečekaně daleko – ať už jde o do detailu rozvedené vedlejší linky a párové gagy, které jsou na filmu to rozhodně nejvtipnější (během šití střelného zranění dochází k diváckému žadonění o další spin-offy s Batemanem a McAdams), nebo o filmařské pomrkávání (celá steadicam sekvence honičky v domě bulharského mafiána s falešným střihem je skvostným pokusem o kamerové experimenty z True Detective nebo Daredevil), a i když jsou obecně vtipy důkladně rozoscilovány po celém spektru kvality, málokdy dojde na něco tak špatného, že by to diváka vykolejilo ze solidně rozjetého tempa. Naopak, do zápletky se tvůrcům daří zaplout tak, že si málokdo vzpomene, že šel do kina na hloupoučkou oddechovku, natož se stihne podívat na hodinky. Další plus letí za scenáristou, co nebojácně zapíná míchačku třech druhů sarkasmu, reflexe západní kultury a který se úspěšně vyhýbá patosu a klišé, na který se v amerických komediích občas rezignuje. Jeho pero se zkrátka nedrží zkrátka.

V rámci samotné Game Nightí existence a jejího snažení může být vlastně těžko něčím lepším, pokud tedy nečekáte víc než nenáročnou a zábavnou jednohubku. Ta spolehlivě zabije pondělní večer s uspokojivým pocitem zhlédnutého Batemanovského šílení, zároveň je přecpaná odkazy na Finchera, Tarantina a na další prvoplánově známé filmové tvůrce. Game Night se taky nemusí stydět za chytrou práci s diváckým očekáváním a se samotnými žánrovými základy: ať už jde o postavu divnocha (Jesse Plemons) nebo o “hru ve hře odehrávající se ve hře”. Ta je podpořena skvělým castingem s relativně fungujícími zápletkami ve všech případech, které neztrácí zajímavost ani v hlušších místech stopáže a především ve třetím aktu, kdy už se začíná dojíždět na mírnou překombinovanost. V rámci pravidel hry je nasnadě příběh s ementálovou povahou, ale s touhle předpojatostí se Game Night přeci jasně dopředu škatulkuje – aby se nad ní zkrátka moc nepřemýšlelo.☞ PINBACKER