Patrick Hughes v letošním srpnu ladil filmové fandy na osmdesátkový akčňák, kterému zajistil celkem sexy fazónu: dvě známé tváře v hlavních rolích a plakát ála Osobní strážce. Jednomu dá asi rozum, že se akční šílenost s Ryanem Reynoldsem, Samem Jacksonem, přízvučným Gary Oldmanem a zápletkou, která padá z očí takových peciček jako je Operace: Zlomený Šíp nebo Bad Boys nemůže za žádnou cenu brát vážně. Jak dopadl tento pěstní match v očích nenáročného diváka?

Už se popralirecenze filmu napsal

Adam Hencze

dne 22/10/2017


Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze filmu
A starouši jsou v pohodě. Hughes má zkušenosti s režírováním akčních pardálů v před-důchodovém věku z nepříliš úspěšných The Expendables 3, které tady očividně úročí: na place má totiž Samuela L. Jacksona a Ryana Reynoldse. Oba žánrovým zkušenostem v rámci svých kariér nabyli a oba si vyzkoušeli komiksová univerza – na Hitman's Bodyguard se tak dá dívat jako na jakýsi srandovní spin-off Deadpoola s Nickem Fury. Srandovní určitě, zábava tam ale vcelku rychle končí.

Hughes se totiž s rozvojem projektu rozhodl, že nebude příliš vybočovat v žádném jeho řemeslném ani syžetovém aspektu – k divákovi se tak dostává extrémně tuctová střílečka, která ho brzo vyčerpá všudypřítomnou automobilovou honičkou (je jich tam snad pět) a neskrývaně nesmyslnou vnitřní logikou. Což nelze považovat za výčitku – už předem je jasné, že nepůjde o "dobrý" film s přesahem a zápisem v učebnicích dějin kinematografie, je to dokonce i jedna z počátečních podmínek jeho sledování. Prostě se o to snímek vůbec nesnaží – ve své hlouposti jednoduše naservíruje dvouhodinovou akční jízdu s dvěma hláškujícími ex-superhrdiny, z nichž jeden je nájemný zabiják a druhý pracuje na opačné straně spektra – jako osobní strážce.

Film na tomto chemickém podhoubí funguje dobře – Sam a Ryan nemají problém s charismatickým projevem, přiznaným karikováním sebe sama a tím neustávajícím osmdesátkovým klišé, do kterého je film kolem dokola opředen. V rámci toho je to čistě přiznaná popkornovka s několika vynalézavými sekvencemi, která pobaví i hláškující Salmou Hayek jakožto Jacksonovy ženušky a její ženské obdoby v táboře fandů pana Reynoldse. Na poli rozehraných romantik dvou heterogenních dvojic už to ale tak slavné není.
Jack English/Summit Entertainment, Lionsgate

Řemeslná kinematika ale kvalit současné střechy žánru v podobě Johnů Wicků a Atomic Blonde nedosahuje a dost rychle se vyčerpá ruku v ruce se stopáží, která je na ploše tematické primitivnosti ubíjející. Děj se posouvá hlemýždí rychlostí, vystřílí se další sklad zlounů a po navýšení bodycountu se ústřední duo rychle zhádá a vyrazí střílet do další lokace. Kincaidovo evropské dobrodružství se přesouvá z Londýna do Amsterodamu, poté na soud do Haagu (obočí se začíná zvedat) s destruktivní apokalypsou v závěru, která se utrhává ze všech řetězů. Herci si to hodně užívají, problém je že se jim v tom nechce ani napoprvé, ani napodruhé přestat. Sledovat jejich kočkování necelé dvě hodiny je nečekaný trest, který sráží jinak bezmyšlenkovitou zábavu do nižších úrovní hodnocení. A i ten Reynoldsův sarkasmus se dost rychle okouká.
Popkornovou hláškovačku s charismatickou hereckou dvojicí zabíjí přepálená stopáž a zvětralé nápady, které s přebušenou akcí rychle začnou lézt na nervy. Zábavný, hloupý, o dvacet minut delší než je zdrávo. Plakát je lepší než film samotný – z něj si zapamatujeme pouze obsazení a Reynoldsův všudypřítomný babyface.
5