Ještě před Barry Sealem se letos Tom Cruise objevil v jiné filmové roli: navenek odlišné, ale archetypálně v typicky cruisovských botách. Totiž v Mumii, kde Cruise ke svému milovanému Ethanovi skutečně nemá daleko – a to i přes zjevnou snahu vykreslit postavu uličníka a lapky, diametrálně odlišné od Indiana Jonese (a přesto dýchající v dobrodružném blockbusteru obdobného ražení). Monumentální odstartování “temné” ságy studia Universal se v květnu nepotýkalo pouze s problémovým dokazováním smyslu vlastní existence a bazální přesvědčivosti, po svém uvedení bojovalo i o kinosálové kasy. Cruisova tvářička celoplanetární celebrity s udržovaným sixpackem v úctyhodném věku jsou sice pro průměrného diváka jasné taháky, i to ale mnohdy nestačí.

Uncharted: Mummy jobrecenze filmu napsal

Adam Hencze

dne 11/9/2017


Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze filmu
Čiré zoufalství je totiž tuny vážící kotvou, která táhne celý tento pohlaváry zpískaný projekt k filmovému dnu. Studia a producentské hlavy si jasně uvědomují moderní dobou pokřivený svět zábavy a věk značek, prodeje práv, vymýšlení rebootů, spin-offů a finanční důležitost franšíz. Ty do značné míry definují kino desátých let současného století a přetváří tradiční pohled na tvorbu, prodej a distribuci audiovizuálního díla – filmové festivaly nám naštěstí změna v pravidlech prozatím neukradla. Jak do tohoto modelu ale zapadá Mumie, snímek vypůjčující si syžet ze Sommersovy předlohy a přetvářející minulý pokus tradičního hororu německého typu na akční thriller s hrozbou celosvětového zániku? Prakticky vším.

Kurtzmanův nejposlednější snímek je množinou mnoha zmatených soubojů tvůrce s divákem, poněvadž o čistou popkornovku se v tomto případě nejedná a o sofistikovaný thriller spoléhající na postavy a dusivé “vážno” také ne. Přehraná serióznost v tonální hlouposti Mumii rozhodně nechybí, její křiklavost je s nepadnoucími vtípky snažící se rozporuplný pastiš odlehčit s přibývající stopáží větší a nesmyslnější. Tvůrčí slepenec je trhán čekanou šablonovitostí postav, trapnem spojeným s onou konkrétní mumifikovanou, nadrženou Ahmanet (i když se Sophia Boutella snaží) a dějem, který v půlce přehodí kolej do těžko uchopitelných končin a jeden se tak najednou přistihne, že vlastně kouká na nebezpečně žhavý milostný trojúhelník protagonistů a antagonistů. Šarm zdá se funguje i v případě tisíce let starých balzámovaných mrtvol, obzvlášť pokud jde o Coma Truise, tedy, Toma Cruise.

První šachový tah Universalu v jeho Dark Universe™ je nepřekvapivě prvoplánový a jeho svěření do rukou Kurtzmana nebylo protentokrát dobrým nápadem – autor má za sebou navíc pouze People Like Us z roku 2012, což je učebnicový příklad mdlého snímku, co neurazí a nenadchne. Kurtzman jako by tady chtěl dokázat svou řemeslnost a režijní umětelství: kombinuje různé žánrové prvky v obrovskou snahu o nic. Zdravý rozum je něco, co jemu a jeho postavám na papíře a na plátně chybí – akčně jednající charaktery zabíjí každou situaci nějakým šíleným dialogem nebo kvazi-vtipnou hláškou, různí aktéři se zjevují na náhodných místech zrovna tak, jak se to efektivně hodí ve vyprávění. Není třeba to rozpitvávat, jednoduše naprosto tupá záležitost namířená na masy.

Franšízová lepenka se scénářem vycucaným z prstu je příkladné shrnutí Kurtzmanova filmu – používá navenek svěží lokace a momenty s odérem současnosti, jako jsou války v Mezopotámii a přemíra moderní technologie. Blýská se akčními fragmenty, jejichž dynamiku a nápady téměř až do puntíku krade z herní série Uncharted – jen je dělá horšími, čímž by se dala Mumie vlastně dobře podtrhnout. Půjčuje si různé filmové dobroty a dělá je hůř, lepí je dohromady a chutná to hůř. Vždyť přece ta Sommersova Mumie v hávu pokory ke starým hororům a sahající až do dob německého expersionismu byla nejen filmově hodnotnější, ale na míle zábavnější. Jo, Cruise si dělá vlastní stunty – pojďme ho pochválit, že ho ve scéně probuzení z mrtvých svlékneme do naha. A co nás v blízké budoucnosti čeká za příspěvky? V únoru 2019 má přijít Bride of Frankenstein, po ní určitě Invisible Man a Jekyll s Hydem, který je ostatně už nakousnut v Mumii, pak snad někdy Fantom Opery a vybrat herce do role Quasimoda. Zítra se bude tančit všude, až vlajky temného universa k nebi vystřelí.
Šíleně zoufalý pokus o další z filmových franšíz, smrdící vychtěnost a nefungující aristotelova pravidla – tohle nemohlo nikdy fungovat a v neskývaném utajení doufáme, že se celá tahle přebujelá touha po značkových penězích brzy zase zhasne. Je tu každopádně možnost, že až v budoucnu vykopají tenhle film archeologové, budou ho považovat za dobrý.
3