Pinbacker ~ Premiéry ~ recenze
Yimou Zhang atakuje kino svým prvním anglofonním snímkem: velkolepě barevnou fantasy, která si je jista jen jediným – svou cílovkou: (překvapivě) čínským trhem. Zadařilo se spojení východních klasik typu Hrdiny a Klanu létajícíh dýk a vysokorozpočtového blockbusteru se z plakátů zírajícími obličeji západních herců? Jedno je jasné: Matt Damon v roli Williama konečně netrpí ztrátou paměti – jen mu budete chtít většinu času zavřít klapačku.

TWO ROGUES: A China storyrecenze napsal

Adam Hencze

dne 4/1/2017

Co naplat, Zhang za sto padesát mega amerických $$$ nepřichází s ničím zajímavějším než s pro tuto dekádu typicky generickou fantasy, v níž spoléhá na digitální pomoc animátorských molochů – ti mu ve Velké Čínské zdi zachraňují krk pečlivou prací s monstry murloky a především s akcí obléhání, na které se skrz optiku Alexy 65 prostě kouká pěkně. Čína je pod útokem emzáků (proč ne) a dva žoldáčtí nýmandi (na logiku není čas) ji musí samým nedopatřením zachránit – a na tuhle prácičku nanejdete nikoho lepšího než Matta Damona z Marsu a Pedra Pascala z Westerosu. Na úvod se trochu kecá, Zhang jde ale v podstatě hned na věc a rozpoutá nelítostný souboj dvou živočišných druhů, ve kterém si vypůjčuje z Pána Prstenů (dá se tomu v rámci žánru dnes vlastně vyhnout?) a nemálo i z World War Z. Plácá pastiš s přehlídkou snaživých přízvuků a šablonových karikatur postav, které mají odkazovat do jedné z mnoha historických období své velkozemě – místo toho se nekoordinovaně brodí po pás ve scénáristickém patosu a elaborují tak maximálně nad dynastií Šit.

Úvodní bitva nastíní charakter celého, hodinu a čtyřicet minut trvajícího snímku – tupě přiznaná expozice fungování čínské armády, přihlouplé vtípky bromance Damona a Pascala, nefungující dřevěné postavy (Tian Jing opravdu bolí, Dafoe skoná trestuhodně nevyužitý) a neustálý důraz na vysoké morální hodnoty "Říše středu" – totiž důvěru a čest. Dva banální motivy, kterými je film prošpikován od startu po cíl, který už fabuluje spíš s hrdiny manga~japonského anime. Což by bylo náhodou super, jen kdyby se celou dobu nebrala Velká Čínská zeď extrémně vážně coby realistické podání "možné báje z historie zdi". Paralely s Trumpem, mexikánci a Honzou Sněhem tady nečekejte.
© 2016 Cinemart

Setting a produkční design je přitom víc než vymazlený, a i když se většinou divák chytne za hlavu, efektní podívaná to skutečně je, s barevnými vojáčky stovky komparzistů rozhodně ne ledajaká. Střetům na hradbách by sice slušel vyšší rating, nápady ale vidět jsou – Zeď má proto potenciál zaujmout především rezignované fandy krveprolití, po nich samozřejmě čínské obyvatelstvo, na které jako reklama sama na sebe s castem národní herecké elity přiznaně cílí. I ty ale musí rozesmát až parodické podání vztahu postav, kterým vévodí ústřední duo hrdinů Damon a Jing, ztvárněné kamenem ještě tvrdším než tím, ze kterého je postavena ta jejich zeď. Navíc s nesmyslně turbulentními motivacemi. Matt tak vdechuje krátký život další z řady filmových postav, které padnou do poličky mezi patra s cedulkou "nepochopení, nonsens a zmar" a "do záběru nechtěně zabloudil ze setu BOURNE: Ludocracy."
Roztodivní vetřelci jsou ve vizuální nerovnici s pitoreskním koloritem dobové Číny a její slavné zdi, po které se promenádují armádní jednotky všech barevných palet. Zhang točí za sto padesát mega $ přiznanou reklamu své domovině, ze které se tváří velcí západní herci. Alegorie na průběh dějin? Vzhledem k autonomii Čínské republiky těžko, Zhang si chtěl spíš natočit drahou a velkou fantasy, nacpat jí lidem do hlav skrz masivní kampaň a analyzovat prodej vstupenek před tím, co do své filmografie zapíše potom. Doufejme, že to bude lepší než BOURNE: Ludocracy.