Premiéry, 9. srpen 2016 12:27 aktualizováno 28. červen 2017 15:49BOURNE InfancyRecenze filmu Jason Bourne (2016, 123', US)

RECENZE (AH) — Nelze a samozřejmě se nestalo. Necelá dekáda spekulací a leštění původní Greengrassovy látky je ve výsledku zatím největším kýčem bournovské ságy, a to prosím počítaje kvazi–spinoff The Bourne Legacy (2012). Co naplat, letošní Jason Bourne by jako ve všech ohledech průměrná špionážní žánrovka v rámci možností (a divákově náročnosti) mohla fungovat, těžko ale při vědění geniálních postupů z deset let staré trilogie, ve kterých Greengrass svým viděním nebezpečí after-9/11 světa změnil moderní film jednou provždy.

Její fandové otisk tvůrce instantně poznají a to hned v prvních minutách snímku: skáče se typicky z jedné lokace na druhou (Athény, Londýn, Berlín, Vegas, Reykjavík) až se z toho v kinosálech zmateně zatočí hlavy – ty dostanou první nausea injekci v úvodní velké akční sekvenci filmu (celkem jsou dvě, druhá přijde v závěru), odehrávající se v řeckém hlavním městě během protivládní demonstrace. Greengrass se tady snaží tlačit do fabule novinky z newsflash titulků současnosti reálného světa, takže se cituje Snowden a všude protestují uprchlíci. Obojí se zmíní dost mimoděk a nijak dál se s tím ani nepracuje, navázání na Wikileaks reprezentuje hackerka/whistleblowerka Julia Stiles, skorochycena na Islandu při krádeži Treadstone/Blackbriar souborů vzdáleným vypnutím proudu ze CIA (opravdu). Rychlý střih počítačového souboje rámuje používání technologických pojmů a špionážních technologií, které se filmaři pořád ještě nenaučili používat a jejich faleš tak prohlédne každý druhý teenager starší čtrnácti let. Julia/Nicky následně hledá a varuje boxera Jasona o jeho polouzavřené minulosti, která pořád ještě skýtá další otázky. Zápletka, kterou trvalo napsat devět let, opět otevírá již uzavřenou trilogii a opakuje její téma.

Jason je každopádně zpět v akci a v nočních ulicích Athén lítá/jezdí/mlátí jak Černá ruka – obraz evropské apokalypsy funguje, Greengrass snímá svou typicky dokumentární optikou s citem pro dynamiku a kinematiku, která je ale často za hranicí snesitelna: nikdo zkrátka pořádně neví, co se na plátně děje. Divokost roztřesené ruční kamery se v sérii stupňovala a Jason Bourne nejasně demonstruje škálu (ne)orientace v mizanscéně, což je škoda – pozadí pulzující metropole mohlo jako druhý plán v sekvenci fungovat dokonale. Jason jej ale využije "pouze" k hození molotova koktejlu a nástupu do metra.

S akcí film představuje "nové herce starých postav", jakési bourneovské archetypy – je tu obnovený šéf CIA (fajn Tommy Lee Jones), "asset" neboli bouchač/cizí agent (ucházející Vincent Cassel) a nekonzistentní femmefatálka rovněž v otěžích Langley (už opravdu všudypřítomná Alicia Vikander, Fassy/Hardy komplex donebevolá). Jejich polohy pokračují s vývojem děje ve starých kolejích, což je mínus především pro tvůrce, který se tematicky už počtvrté vykrádá. Ve dvou bourneovských pokračováních se to ještě dalo odpustit, Paul v nich de facto piloval svůj filmařský um a posouval hranice žánru často i o několik řádů – tenkrát byla navíc Jasonova minulost stále ještě zastřená tajemnem a každý krok k pravdě s další agentí fajtkou nebo obratným předáním informace diváckou lahůdkou.

V Jason Bourne je Matt Damon ve své nejtrademarkovější roli opět tím starým agentem, navenek outsiderem s unikátní přehlídkou dovedností. Letos krom odpovědí hledá především ztracenou motivaci a tak nějak neví, co na plátně vlastně dělá. Motivace je problémem takřka všech postav (jinou polohu zkoušející Alicia ji ve dvou hodinách vystřídá hned několikrát), mnohem horší je ale neustálá schematičnost – stačí nastříhat generické obrazy z řídícího centra CIA s kterýmkoliv předchozím dílem a většina diváctva nic nepostřehne. Paul do syžetu bez studu vkládá i přímé odkazy na předchozí díly – Nicky (Julia Stiles) tak čeká identický osud jako předchozí bourne-girl v úvodní honičce Bourne Supremacy, a tím se bohužel zdaleka nekončí.

Neduhem déjà vu trpí nucený příběh, snažící se o neustálé drama stavící stejné doměčky z karet jako jeho předchůdci a sebe v důsledku toho korunující zbytečným pokračováním. Paul postavy nikam neposune a nikoho ničím neohromí – zkrátka mu chybí všechny fičury, kterými se v předchozích bourneovkách vždy tak obratně oháněl. Na dvou hodinách stopáže vytrhne nejzajímavější poklimaxové finále, které prstem naznačí další Jasonovo směřování.. ale upřímně, nebyli jsme zvědaví na prohození rolí kočky a myši už v tomto instalmentu? Po sto dvaceti minutách přešlapování je naznačeno další několikaleté čekání.

Ve zmiňovaném závěru dostane jednu z rolí i hotel Trump ve Vegas – tam ostatně dojde k oné drahé a relativně obří akční sekvenci, která dostane smysl a obrátky až v zběsilé, over-the-top automobilové honičce. Tvůrci ve svačinových přestávkách očividně sjížděli sérii Fast & Furious – najednou je začne bavit porušování fyzikálních zákonů, i když starou dobrou trikařinou bez použití CGI. Pasáž pracuje s napětím a dynamikou po vzoru minulých dílů a vynikne v závěrečném souboji jeden na jednoho, ve kterém utichne generický soundtrack a sálem duní sázení levých a pravých háků. Lahoda, která se ale bohužel dostavuje příliš pozdě, po nekonečných a stokrát omletých intrikách mluvících hlav s vzájemným přechytračováním. Diváka se Paulovi přechytračit tentokrát ale nepovedlo vůbec.☞ PINBACKER