Premiéry, 19. květen 2016 16:58 aktualizováno 28. červen 2017 15:49X–MEN: Opětocalypse/Civil WarRecenze filmu X-Men: Apocalypse (2016, 130', US)

RECENZE (AH) — Na scénu, ve které po nárazu auta do přes silnici převráceného stromu vyletí Wolverine čelním sklem do kupy sněhu někde v zapadnutém zimním americkém středozápadě, nikdy nezapomenu. S podivem je už šestnáct let stará a pomohla vzniku jedné z nejikoničtějších komiksových postav franšízy, která své charaktery staví do pomyslné první řady vyprávění a používá je jako základní kameny struktur nejednoznačných vztahů, chemií, morálních rozkladů a soubojů myšlenek, tedy všech svých filmových témat. Tvůrce, který specifické komiksové odrůdě vdechl filmový život, je Brian Singer. Tentýž člověk, který se nyní pokouší po výbušně úspěšném rebootu a rozpačitých sólovkách značku s písmenem X definitivně pohřbít.

First Class je boží, stále svěží a stále pět let stará. Hluboký nádech s nažvejknutým scénářem, herecky vyřešeným kádrem a vynalézavou akcí, která s funkčně využitými CG efekty nadchne spolehlivě i dnes. Future Past je především odvaha s koulemi ze železa, experimentální žánrovka trpící začínajícím šedým zákalem, pojící staronové hrdiny a časoprostorovou stopáž, kterou táhne “sázka na jistotu” Hugh Jackman. Fungující přešlap, který ve finále ale opět zachránili ti samí hrdinové, kteří nám minulou dekádu tak pěkně přirostli k srdíčku. Moderní audiovizuál prezentoval děj s hlavou a patou (v tomhle případě ovšem ne nutně v tomto pořadí) ve slušivých sedmdesátkách, Singer si v pátém díle navíc předem vyšlapal cestičku fyzikálním paradoxem, se kterým resetoval události minulých filmů a zahodil je do paralelního vesmíru (je to tak, žejo?), aby mohl již prezentovaný příběh tak trochu převyprávět. Upřímně jsem byl na tento krok zvědavý, nakonec se ale Bryan ze řetězu nepustil a natočil nudný patos, ve kterém několikanásobně vykrádá sám sebe prostřednictvím otřepaných superhrdinských klišé. Pokud měl opravdu naplánovanou Apocalypse v téhle finální podobě už dříve, nezbývá než si zklamaně povzdechnout.

Ten plán totiž očividně počítal s recyklací kompletně celého X–Meního univerza – postavy ze staré trilogie sice mají nové tváře, ale jejich vývoj je jak přes kopírák. Magneto s Profesorem X opět hrají duel v morálních puzzle, na dvě hodiny blockbusterové zábavy to ale určitě nestačí. Cože? Ano, to je skutečně jediný konflikt mezi charaktery. Zbylý čas je využit na verbování mutantí mládeže a následnému rozřazení do dvou týmů, Civil War hadr. Jakoby se Singer pořád nechtěl smířit s nesvou The Last Stand, kde se poštvali všechni proti všem a vyšel z toho stejně špatný a slabý konec, jako nyní v Apocalypse. Ta netrpí tolik na prošpikování pompou, bere to z druhého konce – je všem jednoduše ukradená. Ty postavy nikoho nezajímají, nikdo se o ně nebude bát, nikdo jim nebude fandit. Většině chybí motivace, a když, tak jde o něco neskutečně banálního a nezajímavého (Magneto přijde o svou rodinu snad už podesáté a co by to bylo za X–Mení film bez pravidelné návštěvy Osvětimi). Žádná z nich nic nevyřeší a nijak se nezmění, i ta obtížně čitelná Mystique je zredukována na Katniss s občasnou měňavčí toulkou. Nové charaktery navíc Singer představuje zbytečně neobratně a nuceně, takže skoky mezi evropskými destinacemi dostanou denní pořádek. Hodně nepříjemné. Nad Fassbenderovou polštinou se navíc usměješ (obzvlášť při neustálém přepínání do přízvukové angličtiny), i když se Michael hodně snaží.

Přes kompletní zbytečnost určitě vynikne Sophie Turner a její Jean, která měla v původní trilogii nemalý prostor a důležitou funkci. Cyclops je taky překvapivě dobře rozehraný – to na druhou stranu neplatí o záporácích, tedy o Apokalypse a jeho "čtyřech jezdcích". Storm je se svou chocholkou jednoduše pro smích a featurou Olivie Munn jsou v každé druhé scéně kozy ženské přednosti (jakože všude a hlavně blízko u kamery). Celé to občas vypadá překvapivě amatérsky, Singer nikdy extra nevynikal v akčních sekvencích a když, tak si pomohl vynalézavým nápadem nebo kameramanskou kličkou – ta je tady geniálně provedena v bullet–time scéně s Quicksilverem. Škoda, že jde opět o recyklaci prvků z minulého dílu, takže na nějaký “wow” efekt rovnou zapomeňte. Jde snad ale o jedinou chvíli s vtipným potenciálem. Snímek se jinak bere příšerně vážně, což je u teenage omladiny v obsazení celkem škoda (navíc po First Class, která tenhle směr tak trochu naznačovala). Oscar Isaac vypadá jako temnější Thanos, ve volném čase zavírá Egypťany do zdí pomocí své “pískové” schopnosti (jak funguje zůstane nezodpovězeno) a učí se tisíce let prospaných dějin z osmdesátkové televize. Redukce zajímavě rozjeté postavy z úvodního afrického prologu na "on se neptá, on jenom seká". Falešní bohové, svět musí padnout, finální pád protože "ty prohraješ, protože jsi sám a já znám přátelství".

McAvoy baví, i když hraje vlastně tak nějak pořád stejně standardně, navíc dostane slušivou Patrick Stewart–plešku. Škoda absence Jackmanova trefného sarkasmu, Wolverine je tady v bestiální podobě, která za pět minut času na plátně proseká deset vojáků ze základny a zmizí (v tom sněhu, alespoň). Kvalita camea z verbování ve First Class nepřekonána. Co je teda všechno špatně? Působí to jako několikrát přepisovaný, drahý, monotonní zmatek a všehochuť všeho, od starověkého Egypta po holokaust. Postavy se bijí o zničení naší planety, ale nikdo vlastně nezná důvod. Proč taky.☞ PINBACKER