HODNOCENÍ (JB, "KAPITÁN MARX" ) — Po odmyšlení si všeho, co by mohlo narušit obraz tak akorát uvědomělé frašky, boduje Trojúhelník smutku coby vyvedená cynická bžunda, jíž se v klasickém paradoxu budou nejvíc řehtat ti, kteří jsou předmětem jejího posměchu. Paradoxně nejlepší je nad Östlundovým filmem vlastně moc nepřemýšlet a užít si boží filmařinu, herectví a kupu funkční scenáristické zhůvěřilosti.
