Na rodný Vietnam nemá Kit mnoho vzpomínek. Když se po třiceti letech ocitá v zemi zlaté hvězdy, nedokáže místní realitu nazírat jinak než pohledem západního turisty, pro něhož je prostředí exotické a jazyk nesrozumitelný. Cíl najít správné místo pro rozprášení popela jeho zesnulých rodičů je tak pro Kita spojen především s cestou k vlastním kořenům a identitě, která se vlivem vnějších okolností stala nejasnou a komplikovanou. Svým subtilním snímkem o pocitu vykořeněnosti, procesu rozpomínání a nacházení nových kontextů, dávajících bytí nový smysl, navazuje Hong Khaou na svůj debut Chvění, v němž se mu obdobně dařilo sugestivně vyjadřovat vnitřní přerod tápajících hrdinů.
