Sergej Loznica, 60

Co znamená invaze pro obyčejného člověka a jaké důsledky s sebou přináší? Deset let po premiéře Majdanu, ve svém druhém observačním dokumentu o historii Ukrajiny, jež se odehrává přímo před jeho očima, vypráví režisér Sergej Loznica v průběhu dvou let od začátku ruské invaze o skutcích těch, kteří dennodenně vzdorují útlaku. Pro někoho to znamená bojovat v armádě či odminovat zasažené oblasti, pro jiného zbavit se ruských knih, pro dalšího zkrátka dále žít svůj život – oženit se, mít děti, opravit rozbořený dům, nebo zemřít. Tiché pozorování civilistů je ve skutečnosti ohlušujícím svědectvím toho, jak vypadá válka, a zároveň poctou heroismu všedního dne.

Záhy po Majdanu přišel Donbas a procitnutí solidarity a občanského vědomí vystřídaly nenávist a destrukce bratrovražedné války. Neradostný obraz světa zbaveného morálky, svědomí i vkusu je reinscenací youtube příspěvků bezprostředních účastníků východoukrajinského běsnění. V epizodicky vystavěném příběhu najdeme revoluční i všední, slavnostní i ponižující, úsměvné i tristní momenty donbaského života, které se podobají nejapnému spektáklu, v němž většina zúčastněných hraje role loutek či statistů. Sergej Loznica svým přiznaně ambivaletním pohledem na přerod tamní tragédie ve frašku demaskuje univerzální mechanismy vzájemných proměn reality a fikce.