Matej Sotník

Pět let zaznamenávala mladá režisérka Pepa Lubojacki emotivní příběhy vlastní rodiny. Proč závislost připravila jejího milovaného bratra a dva bratrance o vztahy, pocit bezpečí, zdraví i střechu nad hlavou? A co když za tím vším nestojí závislost samotná, ale něco, co začalo daleko dřív? Neotřelý mix intimních deníkových záběrů, oživlých fotografií, stylizovaných vzpomínek a grafických koláží dělá z filmu originální zážitek, který je syrový i hravý zároveň. Jako režisérka a sestra Pepa stojí před otázkou, na kterou neexistuje snadná odpověď: kde končí láska a začíná kontrola? Zachraňovat, nebo nechat jít? Brutálně upřímný snímek získal na Berlinale cenu za nejlepší dokumentární film.

Aktivisticky pojatá anatomie vyhoření, zasazená do berlínské metropole, proplétá observaci komunitního sdílení s experimentálněji laděnou montáží. Všímá si mýtů spojených s individualisticky modelovanou společností, současně ale objevuje upřímné momenty sounáležitosti mezi jedinci, kteří se o svých úzkostech nebojí hovořit. Osobní, zároveň i velice lidský film nabádá k zastavení v rušných časech, v nichž vyhoření nemusí znamenat konec, ale naopak nový začátek, a kde se individuální bolest pozvolna proměňuje v sílu kolektivního sdílení.