Luboš Veselý, 62

Sympaticky moderní je na svou dobu – píše se rok 1937 – přístup mladého ředitele továrny uprostřed rostoucího města baťovského střihu v malebném podhůří majestátních Tater. Ale nenechte se mýlit, protagonistkou je jeho žena Helena (Eliška Křenková). Odhodlaný pohled aspirující lékařky, která se chystá brzy porodit, do vysněné rodinné budoucnosti však náhle zastíní nález mrtvého těla novorozence na dvoře pulzující fabriky. Helenina vrozená empatie, zesílená jiným stavem, se nespokojí s nápadně rychlým vyřešením záhady. Poutavé detektivní drama s progresívním a hluboce lidským pohledem na téma kontroverzní nejen těsně před netušenou válkou, ale i o desítky let později.

Běžná selhání sledují jeden den v životě tří žen. Hlavní hrdinky se neznají, ale jejich cesty se v kritických momentech setkají, aby si nezištně pomohly ve chvíli, kdy jejich město postihne tajemná katastrofická událost a výbuchy. Hana je čerstvá vdova, která odmítá truchlit, a navíc právě dnes dostala výpověď. Když se porouchá její čtyřnohý společník, robotický pes Arlo po jejím zesnulém muži, vydá se do obchodního centra nechat ho opravit. Na své cestě potká mladou dívku. Je to Tereza, která utekla z nepovedené oslavy vlastních narozenin a před svou příliš pečující mámou. Ta by za každou cenu chtěla, aby Tereza byla šťastná a perfektní. Což ona prostě není. Obchodní centrum zasáhne silný výbuch, Tereza se dá na útěk a při cestě ven najde na požárním schodišti opuštěného chlapce. Je to David, syn Silvy. Silva pochybuje, jestli je dobrá matka, jestli celý její život dává smysl a v návalu paniky zanechá Davida v dětském koutku. Tajemné exploze začnou sílit, zoufalá Silva musí najít svého syna, rebelující Tereza se smířit se svými rodiči a Hana přijmout svůj zármutek.

„Dokumentární anatomie masové vraždy pro jeden monitor a 34 mluvících hlav.“ Těmito slovy charakterizují autoři v titulcích svůj projekt tematizující popravu více než 260 karpatských Němců, Maďarů a Slováků, kterou v červnu 1945 u Přerova provedli vojáci československé armády. Takzvaný masakr na Švédských šancích je zpřítomňován minimalistickou dramatizací záznamů z výslechů přímých účastníků, očitých svědků i dalších osob. Jako kdyby postavy antického divadla vstupovaly na scénu komunikační platformy Zoom a přes propast času nám předávaly tragickou zprávu o strachu, nenávisti a nezájmu.

Hedvika (Jana Plodková) je svobodná matka tříměsíční Adélky, která prochází životní krizí. Podvědomě cítí, že má raději svého psa než vlastního potomka, a v pořádku není ani její vztah s matkou. Po období vnitřního zmatení si uvědomí, že její hlavní problém spočívá v absenci mateřské blízkosti. Když jedné noci nalezne rodičovské deníky svého zesnulého otce, kde zaznamenával rané dětství dcery, rozhodne se Hedvika jejich láskyplný obsah využít jako terapii: začne deníky intenzivně číst, jezdit na místa v nich popisovaná nebo navštěvovat příbuzné ze strany zesnulého otce. Hedvika pomalu začíná měnit vztah k sobě samotné a tím pádem i k malé Adélce. Absence blízkosti je komorní psychologické drama odehrávající se na západě Česka během jednoho z mnoha zemětřesných rojů, která jsou pro tento kraj příznačná.

Lena je sedmnáctiletá holka z obyčejné rodiny. První zamilování, tajné noční dobrodružství, magická rána nad Dunajem... Její svět plný snů a touhy rozbije znásilnění. Je to jako špína, která se nedá smýt. Lena si musí projít cestou, která už není jenom obyčejným dospíváním, ale spíš bojem se sebe samou. Okolí ji nechápe a už nikdy úplně nepochopí. Je to Lena, kdo se musí změnit, dospět a pochopit, že není obětí a trest si nezaslouží ona, ale ten, kdo jí to udělal.