Aňa Geislerová, 49

Mladičká Anka odjíždí ze Slovenska pracovat jako služka do panského domu v Praze. Toto třpytivé velkoměsto rakousko-uherské monarchie v sobě skrývá nadpozemský život, který ale Anka nikdy neokusí. Místo toho ji čeká služba v domě vysoce postaveného státního úředníka a jeho rodiny. Atraktivní barevné salóny ostře kontrastují se špeluňkami, ve kterých den za dnem přežívá neviditelný personál. Anka sleduje vznešený svět, ve kterém je jejím úkolem prát špinavé prádlo a vynášet ranní moč. Ale ani na druhé straně žebříčku není svět růžový. Jeho hlavní představitelku Resi, dceru pána domu, s Ankou spojuje jen společný rok narození. Resi sotva přestala být dítětem a už se ocitá v kolotoči společenských norem. Dohodnutá svatba s „dobrou partií” měla být vysvobozením ze zlaté klece, ale realita manželského soužití není taková, jak si ji Resi představovala. Anka a Resi, dvě stejně staré dívky z opačných pólů společnosti v sobě najdou spřízněné duše. Stanou se nejlepšími kamarádkami, milenkami a jsou si vzájemně jediným světlým bodem v přísně vytyčených hranicích společensky akceptovatelných norem v období 1. světové války a skomírající rakousko-uherské monarchie.

Film MILADA je inspirován osudem a životem JUDr. Milady Horákové, který se dotkl mnoha lidí. Odehrává se v letech 1937 – 1950 a vypráví příběh ženy, v jejíž osobnost a životě byly morální principy zakořeněny tak silně, že se často ve svých rozhodnutích řídila více svým svědomím než srdcem, a to i za cenu ohrožení vlastní rodiny a sebe sama. Milada Horáková byla popravena 27. června 1950 i přesto, že tehdejší prezident Československé republiky dostal mnoho žádostí o udělení milosti. O její milost žádali např. Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová. Ústředními tématy filmu jsou svoboda, boj za demokracii, pravda, láska, naděje, moc a oběť, které jsou velmi aktuální i dnes. Cílem filmu je přiblížit osobnost Milady Horákové, její život a osud, nejširšímu publiku v České republice a v zahraničí.

Reinhard Heydrich, třetí nejmocnější muž nacistické říše a hlavní architekt konečného řešení židovské otázky, zemřel 4. června 1942 v Praze na následky atentátu, který provedli českoslovenští parašutisté vyslaní zpět do vlasti exilovou vládou z Londýna. Filmovou adaptaci akce zvané Operace Anthropoid nosil režisér, scenárista a kameraman Sean Ellis v hlavě patnáct let, během kterých prostudoval nespočet dostupných materiálů. Do filmu chtěl dostat především pohled vojáků Gabčíka a Kubiše, jejich pocity tváří v tvář činu s jistými fatálními následky. Jedna z klíčových událostí 2. světové války se dá zfilmovat jako pečlivá dobovka, vzrušující a zároveň tísnivé drama, precizní rekonstrukce atentátu nebo intenzivní studie lidského chování v mezních situacích. Sean Ellis je jedním z mála tvůrců, kteří jsou schopni to vše zkombinovat a vtisknout snímku ryze autorský rukopis.