Zdeněk Svěrák, 88

Stárnoucímu spisovateli Karlu Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už psaní nejde jako dřív. Nedokončené povídky se mu hromadí v hlavě, jejich postavy vylézají na denní světlo a dožadují se, aby autor pokračoval v ději. Všichni něco chtějí. Fotograf Matěj chce získat nedobytnou Vendulu z lékárny, pan Bohumil prosí, aby udělal zázrak, automechanik Bakalář by chtěl být léčitelem. Do toho vstupuje z reálného světa Šejnohova manželka, která si myslí, že už by měl psaní nechat a konečně se věnovat jí. Komedie s prvky magického realismu servíruje univerzální otázky lidského života s nadsázkou a humorem. Scénář filmu Jana Svěráka vznikl na motivy oblíbených povídek Zdeňka Svěráka.

Osmiletý Eda je vytoužené, opatrovávané dítě, které rodiče střeží víc, než je zdrávo, protože o jedno dítě už přišli. A tak je Eda náhradník. Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe; o pár let později, než se odehrává příběh filmu Po strništi bos, sledujeme jejich poválečný život na pražském předměstí ve snímku Obecná škola. Nový film uzavírá tematickou tetralogii tvorby Jana a Zdeňka Svěrákových, do níž patří i snímky Kolja a Vratné lahve. S filmem Po strništi bos se vracíme na samotný začátek, do Edova raného dětství. Do doby, kdy jeho tatínek odmítne příslušnost okupantům Protektorátu Čechy a Morava, a celá rodina se musí vystěhovat z Prahy na venkov k příbuzným. Malé město, kde chlapec doposud trávil jen krátké chvíle prázdnin, se na čas stane jeho domovem. Rozměry válečného konfliktu, který rodině obrátil život naruby, vnímá chlapec milosrdnou dětskou optikou, jež nabízí hlavně prostor pro tajuplná dobrodružství. Eda tak nachází cestu nejen k místní klukovské partě, jejíž svět je tolik odlišný od městského a v níž musí obhájit své místo, ale také nečekaným rodinným tabu, která vyplouvají na povrch, a hlavně k vlastní odvaze. Po strništi bos je lyrický film o dětství a hrdinství v každém z nás od tvůrčí dvojice Jana a Zdeňka Svěrákových.