Vladimír Smutný, 82 ✝ 1942 – 2025

Stárnoucímu spisovateli Karlu Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už psaní nejde jako dřív. Nedokončené povídky se mu hromadí v hlavě, jejich postavy vylézají na denní světlo a dožadují se, aby autor pokračoval v ději. Všichni něco chtějí. Fotograf Matěj chce získat nedobytnou Vendulu z lékárny, pan Bohumil prosí, aby udělal zázrak, automechanik Bakalář by chtěl být léčitelem. Do toho vstupuje z reálného světa Šejnohova manželka, která si myslí, že už by měl psaní nechat a konečně se věnovat jí. Komedie s prvky magického realismu servíruje univerzální otázky lidského života s nadsázkou a humorem. Scénář filmu Jana Svěráka vznikl na motivy oblíbených povídek Zdeňka Svěráka.

Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského.

Příběh o vášnivé lásce, basketbalu a životě ve stínu politiky. Film začíná v roce 1938. Hlavní linii snímku tvoří osudová láska mladého právníka a sportovce Franty (Filip Březina) k tanečnici Michelle (Patricia Volny), s kterou se seznámí na poválečném Mistrovství Evropy v basketbalu v Ženevě. Michelle je osudem pronásledovaná dívka, která prchla z vlasti před Stalinem i Hitlerem. Jejich příběh, který kromě politiky ovlivní i dva protikladní jedinci trenér Valenta (Stanislav Majer) a funkcionář Hrabal (Ondřej Malý), vrcholí v roce 1951, kdy Evropu už na mnoho let rozdělila železná opona.

Osmiletý Eda je vytoužené, opatrovávané dítě, které rodiče střeží víc, než je zdrávo, protože o jedno dítě už přišli. A tak je Eda náhradník. Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe; o pár let později, než se odehrává příběh filmu Po strništi bos, sledujeme jejich poválečný život na pražském předměstí ve snímku Obecná škola. Nový film uzavírá tematickou tetralogii tvorby Jana a Zdeňka Svěrákových, do níž patří i snímky Kolja a Vratné lahve. S filmem Po strništi bos se vracíme na samotný začátek, do Edova raného dětství. Do doby, kdy jeho tatínek odmítne příslušnost okupantům Protektorátu Čechy a Morava, a celá rodina se musí vystěhovat z Prahy na venkov k příbuzným. Malé město, kde chlapec doposud trávil jen krátké chvíle prázdnin, se na čas stane jeho domovem. Rozměry válečného konfliktu, který rodině obrátil život naruby, vnímá chlapec milosrdnou dětskou optikou, jež nabízí hlavně prostor pro tajuplná dobrodružství. Eda tak nachází cestu nejen k místní klukovské partě, jejíž svět je tolik odlišný od městského a v níž musí obhájit své místo, ale také nečekaným rodinným tabu, která vyplouvají na povrch, a hlavně k vlastní odvaze. Po strništi bos je lyrický film o dětství a hrdinství v každém z nás od tvůrčí dvojice Jana a Zdeňka Svěrákových.