Václav Havel působil v 60. letech 20. století v
Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry
Zahradní slavnost (1963) a
Vyrozumění (1965). V době kolem
Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem
vojenskou invazí států
Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních
disidentů, kritiků tehdejšího
normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv
Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například
Moc bezmocných (1978).