Tomáš Bojar

Umělecká tvorba není soutěž, přesto se při přijímacích zkouškách na akademii musí dospět k pořadí uchazečů. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? A jakou roli může mít v dnešním světě umění? Adéla Komrzý s Tomášem Bojarem se rozhodli natáčet talentové zkoušky na tři ateliéry AVU. Svým observačním dokumentem kladou prosté otázky, jež se zpravidla bojíme vyslovit; možná proto, že v jiných případech vedou k neuspokojivým, až banálním odpovědím. Zároveň ukazují, že portrét instituce dokáže nabídnout i odlehčenou generační výpověď, v níž má význam se ptát, proč má člověk potřebu umělecky tvořit, stejně jako se dozvědět, že chleba za 14 korun může vydržet čerstvý celý týden.

Vít s Gríšou, otec a syn, se před koncem prázdnin vydávají do Ruska, kde žije chlapcova matka a sestra. Co ale na východě Evropy skutečně hledají? A proč se dříve harmonická rodina rozdělila vedví? Osm let po úspěchu snímku Pod sluncem tma, příběhu o patáliích dvou českých rozvojových expertů v Zambii, přichází Martin Mareček s komorní dokumentární road movie. Tentokrát vypráví o dálce mezi dvěma slovanskými zeměmi, vzdálenosti dávných vzpomínek, těžkostech otcovství i puberty, ale i o pomyslné odlehlosti těch, kteří by k sobě měli mít vůbec nejblíže. Pomůže jim dlouhá cesta z Brna do Divějeva k přiblížení sobě navzájem?

Když je novinářům odepřen přístup k aktuálnímu dění, jen to rozdráždí jejich hlad po informacích. Podobně tomu bylo v březnu roku 2017, kdy stávající český prezident hodlal oznámit, zda bude znovu kandidovat na svou funkci; učinil tak však na Pražském hradě v přítomnosti úzkého okruhu příznivců a přátel. Novináři neměli být vpuštěni. Dokumentarista Tomáš Bojar, jenž vždy šije formální koncept filmu zkoumané látce na míru, zpovzdálí sleduje dychtivý jednodenní hon dvou českých redakcí za touto mimořádnou zprávou. Zároveň s elegancí poukazuje na publicistický rozměr „objektivního“ zpravodajství, do kterého chtě nechtě prosakují názory a postoje konkrétních lidí.