Tomáš Bojar

Slunce, moře, nemuset nic. Pětačtyřicetileté Ester to po letech péče o syna Davida s mentálním postižením připadá jako sen. Přijímá proto pozvání přátel přijet za nimi do Itálie. V cizím prostředí je ale David nepředvídatelný, plný emocí, působí problémy. Ester nechce být nikomu na obtíž, nastartuje proto starý, odstavený karavan a vyrazí sama se synem na cestu napříč Itálií. Žádný plán, povinnosti, jen oni dva. Do jejich života vpadne bezprostřední Zuza, před kterou mohou být sami sebou. Ester si také díky ní uvědomí, že její syn už není dítětem, a konečně najde odvahu chtít od života i něco pro sebe. Film Karavan je poetická road movie o svobodě, různých podobách lásky, o agresivní touze začít konečně žít, nejen přežívat.

Umělecká tvorba není soutěž, přesto se při přijímacích zkouškách na akademii musí dospět k pořadí uchazečů. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? A jakou roli může mít v dnešním světě umění? Adéla Komrzý s Tomášem Bojarem se rozhodli natáčet talentové zkoušky na tři ateliéry AVU. Svým observačním dokumentem kladou prosté otázky, jež se zpravidla bojíme vyslovit; možná proto, že v jiných případech vedou k neuspokojivým, až banálním odpovědím. Zároveň ukazují, že portrét instituce dokáže nabídnout i odlehčenou generační výpověď, v níž má význam se ptát, proč má člověk potřebu umělecky tvořit, stejně jako se dozvědět, že chleba za 14 korun může vydržet čerstvý celý týden.

Vít s Gríšou, otec a syn, se před koncem prázdnin vydávají do Ruska, kde žije chlapcova matka a sestra. Co ale na východě Evropy skutečně hledají? A proč se dříve harmonická rodina rozdělila vedví? Osm let po úspěchu snímku Pod sluncem tma, příběhu o patáliích dvou českých rozvojových expertů v Zambii, přichází Martin Mareček s komorní dokumentární road movie. Tentokrát vypráví o dálce mezi dvěma slovanskými zeměmi, vzdálenosti dávných vzpomínek, těžkostech otcovství i puberty, ale i o pomyslné odlehlosti těch, kteří by k sobě měli mít vůbec nejblíže. Pomůže jim dlouhá cesta z Brna do Divějeva k přiblížení sobě navzájem?

Když je novinářům odepřen přístup k aktuálnímu dění, jen to rozdráždí jejich hlad po informacích. Podobně tomu bylo v březnu roku 2017, kdy stávající český prezident hodlal oznámit, zda bude znovu kandidovat na svou funkci; učinil tak však na Pražském hradě v přítomnosti úzkého okruhu příznivců a přátel. Novináři neměli být vpuštěni. Dokumentarista Tomáš Bojar, jenž vždy šije formální koncept filmu zkoumané látce na míru, zpovzdálí sleduje dychtivý jednodenní hon dvou českých redakcí za touto mimořádnou zprávou. Zároveň s elegancí poukazuje na publicistický rozměr „objektivního“ zpravodajství, do kterého chtě nechtě prosakují názory a postoje konkrétních lidí.