Miroslav Tóth, 43

Píše se rok 1980. Michal a Juraj jsou dva studenti bohoslovecké fakulty v totalitním Československu. Jejich učitelé ze strachu před zrušením kněžského semináře vychovávají bohoslovce do podoby vyhovující komunistické straně. Každý z mladých seminaristů se musí rozhodnout, zda podlehne pokušení a zvolí si snazší cestu kolaborace, nebo si zachová svoji víru a stane se předmětem nátlaku Státní bezpečnosti.

„Frem“ je slovo, které nic neznamená; slovo, které pouze cosi připomíná. Jeho nejbližší etymologickou konotací je staroanglické slovo „fremd“ znamenající cizí. Při pokusu vytvořit univerzální umělou inteligenci se nevyhneme antropomorfickému uvažování, protože nemůžeme překročit hranice vlastní mysli. Film FREM je pokusem dostat se za tyto hranice; pokusem vytvořit neantropomorfický film. Je to audiovizuální rekviem za druh Homo sapiens.

Otřepané přísloví „Každý konec je začátkem něčeho nového" nebylo nikdy tak trefné jako v případě padesátníka Ágostona, Slováka maďarského původu, který přijde o práci a nechávaje rodinu za sebou, vyráží na sever, směr Pobaltí, hledat nové zaměstnání a zároveň si pořádně zarybařit. V lotyšském přístavu však na něj coby nového svářeče nečekají zrovna s otevřenou náručí, spíš naopak, a to jsme teprve na začátku jeho nepředvídatelné, mírně posmutnělé, avšak nikoli skličující odysey plné bizarních setkání.