Leon Lučev

Alexej je mladý Bělorus utíkající před minulostí, kterou musí pohřbít. Uzavírá jakousi faustovskou smlouvu a výměnou za příslib francouzského občanství vstupuje do cizinecké legie. Daleko v deltě řeky Niger žije Jomo, revoluční aktivista zapojený do ozbrojeného boje na obranu své komunity. Alexej je voják, Jomo partyzánský bojovník. Kvůli další nesmyslné válce se jejich osudy protnou. Co je to „jinakost“ a jak ji vnímáme v souvislosti s tím, kým jsme, když procházíme životem, překračujeme hranice a zjišťujeme, že obýváme neustále se měnící fyzický a duševní prostor? Giacomo Abbruzzese tyto otázky zkoumá s pozoruhodným smyslem pro bezprostřední myšlení a velkou vynalézavostí ve vizuálně pozoruhodném díle, které je plné poezie a napětí. Lidé upadají do transu, díky němuž se o sobě dozvídají nové věci a skrze otevřenější komunikaci s druhými přestávají myslet jen na sebe. Toto magické snění doprovází silná hudba od elektronického hudebníka Vitalica, díky které se z nočního klubu stává transcendentní prostor. Disco se stává konečným cílem pro všechny, kteří hledí upřeně na posvátný horizont utopie.

Ozbrojené konflikty 90. let nepřehlédnutelně zvrásnily půdu bývalé Jugoslávie, nejhlubší rány však zasadily do paměti všech zúčastněných národů. Kolik postižených zemí, tolik odlišných interpretací smutné minulosti. Když se tedy po necelých dvou dekádách od konce války setkává různorodá skupina veteránů v odlehlém horském hotelu, aby podstoupili několikadenní terapii, nelze očekávat vzájemné souznění. Ba naopak, každé slovo vyřknuté bez rozmyslu nebo jen zdánlivě křivý pohled mohou nebezpečně třaskavou směs ihned zažehnout. Bývalí vojáci, urputně se držící své bytostné mužnosti i předsudků, totiž odmítají obnažit nelidskost událostí, ať už tehdy konali přímo oni, nebo jiní.