Jasmila Žbanić, 49

Je rok 1995 a Aida pracuje jako překladatelka pro OSN ve Srebrenici. Její rodina je mezi tisícovkami místních, kteří hledají v „bezpečné zóně" OSN útočiště před srbskou armádou. Pár hodin od míst, kde s oblibou trávíme letní dovolené, se schyluje k největší evropské tragédii od konce druhé světové války. Při vyjednáváních si Aida postupně uvědomuje vážnost situace. Jde o osud města i o život jejích milovaných. Podaří se jí je zachránit? Nekompromisní a zároveň hluboce lidský snímek režisérky Jasmily Žbanić svou emoční silou dalece předčí většinu válečných filmů. Nesoustředí se totiž na vykreslení násilí, ale na příběh konkrétní ženy a nepředstavitelná dilemata, která před ní válka staví. Film Quo Vadis, Aida? měl premiéru na festivalu v Benátkách a je nominovaný na Oscara za nejlepší zahraniční film.

Ozbrojené konflikty 90. let nepřehlédnutelně zvrásnily půdu bývalé Jugoslávie, nejhlubší rány však zasadily do paměti všech zúčastněných národů. Kolik postižených zemí, tolik odlišných interpretací smutné minulosti. Když se tedy po necelých dvou dekádách od konce války setkává různorodá skupina veteránů v odlehlém horském hotelu, aby podstoupili několikadenní terapii, nelze očekávat vzájemné souznění. Ba naopak, každé slovo vyřknuté bez rozmyslu nebo jen zdánlivě křivý pohled mohou nebezpečně třaskavou směs ihned zažehnout. Bývalí vojáci, urputně se držící své bytostné mužnosti i předsudků, totiž odmítají obnažit nelidskost událostí, ať už tehdy konali přímo oni, nebo jiní.