Izudin Bajrović, 63

Je léto a turistická sezona u pobřeží Jaderského moře je v plném proudu. Osamocený Rio si přivydělává výpomocí v kuchyni jednoho hotelu, současně se ale dopouští drobných krádeží na úkor zahraničních návštěvníků. Když si jeho počínání všimne mladá srbská brigádnice Andrea, dvojice uzavře nečekanou dohodu: budou krást společně a o zisk se rozdělí. Pragmatické spojenectví však přeroste v nečekanou blízkost. Chorvatský debut navazuje na linii výrazných balkánských filmů posledních let. Skrze chytré metafory, jemně eliptický střih a sugestivní atmosféru odhaluje sounáležitost mezi lidmi, kteří nepřestávají snít o lepší budoucnosti – navzdory turistickému průmyslu, který je vytlačuje na okraj.

Třicátník Nikola se živí jako reklamní režisér, čeká s manželkou první dítě a těší se na to, až je v budoucnu vezme na výlet starou dodávkou, kterou chce přestavět na obytný vůz. Během víkendu, kdy doprovází svého otce a širší rodinu do malé vesničky v Dalmácii, kam mají být uloženy ostatky jeho babičky, se ale musí obrátit spíše do minulosti. Na první pohled se během cesty nic pozoruhodného neděje. Druhý, autobiograficky laděný snímek Nikoly Ležaiće se však nenápadně noří do rodinných vztahů, na nichž se podepsal čas i neschopnost komunikace, a je svým způsobem kontemplací nad vzpomínkami, pamětí i postjugoslávskou realitou.

Celovečerní debut Bruna Ankoviče je situován do prostředí chudé chorvatské vesnice mezi lety 1926 a 1945. Nekončící chudoba, opětovné změny státního zřízení a války prostoupily lesy a zavalily místo mlhou, zatemňující vidinu na lepší zítřky. Těžký život na vesnici zakusil i Mijo. Poté co jeho nevinnou dětskou duši obtěžkal okolní svět a nelidské příkazy, podlehl falešnému lesku pravicové ideologie. Stejnojmenná adaptace úspěšné knihy Damira Karakaše přináší nádherné scenerie rurální krajiny, ale i svědectví o krutosti všedního dne a příčiny, které z nevinných lidí dělají snadnou kořist ideologických věrozvěstů.

Ozbrojené konflikty 90. let nepřehlédnutelně zvrásnily půdu bývalé Jugoslávie, nejhlubší rány však zasadily do paměti všech zúčastněných národů. Kolik postižených zemí, tolik odlišných interpretací smutné minulosti. Když se tedy po necelých dvou dekádách od konce války setkává různorodá skupina veteránů v odlehlém horském hotelu, aby podstoupili několikadenní terapii, nelze očekávat vzájemné souznění. Ba naopak, každé slovo vyřknuté bez rozmyslu nebo jen zdánlivě křivý pohled mohou nebezpečně třaskavou směs ihned zažehnout. Bývalí vojáci, urputně se držící své bytostné mužnosti i předsudků, totiž odmítají obnažit nelidskost událostí, ať už tehdy konali přímo oni, nebo jiní.