Franz Rogowski, 38

Alexej je mladý Bělorus utíkající před minulostí, kterou musí pohřbít. Uzavírá jakousi faustovskou smlouvu a výměnou za příslib francouzského občanství vstupuje do cizinecké legie. Daleko v deltě řeky Niger žije Jomo, revoluční aktivista zapojený do ozbrojeného boje na obranu své komunity. Alexej je voják, Jomo partyzánský bojovník. Kvůli další nesmyslné válce se jejich osudy protnou. Co je to „jinakost“ a jak ji vnímáme v souvislosti s tím, kým jsme, když procházíme životem, překračujeme hranice a zjišťujeme, že obýváme neustále se měnící fyzický a duševní prostor? Giacomo Abbruzzese tyto otázky zkoumá s pozoruhodným smyslem pro bezprostřední myšlení a velkou vynalézavostí ve vizuálně pozoruhodném díle, které je plné poezie a napětí. Lidé upadají do transu, díky němuž se o sobě dozvídají nové věci a skrze otevřenější komunikaci s druhými přestávají myslet jen na sebe. Toto magické snění doprovází silná hudba od elektronického hudebníka Vitalica, díky které se z nočního klubu stává transcendentní prostor. Disco se stává konečným cílem pro všechny, kteří hledí upřeně na posvátný horizont utopie.

Undine (Paula Beer) pracuje v Berlíně jako historička a průvodce po rozvíjejícím se městě. Má malý byt na Alexanderplatz, magisterský titul z historie a pracuje na volné noze. Ale pod povrchem jejího moderního městského života se skrývá starý mýtus: pokud ji muž, kterého Undine miluje, zradí, musí ho zabít a vrátit do vody, ze které kdysi vzešla. Takže když ji její přítel Johannes (Jacob Matschenz) opustí kvůli jiné ženě, Undine je přesvědčena, že nemá na výběr – až dokud se, právě v době uvědomění si Johannnesovy zrady, nesetká s Christophem (Franz Rogowski), povoláním profesionálním potápěčem, a nečekaně se do něj zamiluje. Jejich láska ke šťastná a nevinná, naplněná zvědavostí a důvěrou. Ale když Christoph začne mít pocit, že Undine před něčím utíká, musí čelit své kletbě jednou provždy, nechce-li ztratit lásku svého života.

The Austrian Franz Jägerstätter, a conscientious objector, refuses to fight for the Nazis in World War II.

Německý režisér Christian Petzold ve filmu Tranzit prozkoumává fantomy evropské migrace a identity. Jeho neobvykle pojatý film s řadou melodramatických i politických motivů zasazuje příběh z doby německé okupace Francie do současných reálií. Hlavní postavou filmu je Georg, který postupně přijímá totožnost lidí, se kterými ho tragické okolnosti seznamují. To mu sice umožňuje dostat víza a odplout jednou z posledních lodí, které Marseille opouštějí, ale spolu s tím na sebe bere i některé tíživé důsledky. V Marseille totiž nachází „svou“ ženu, kterou zná jen z dopisu. Vezme na sebe s novou identitou i nový vztah a novou budoucnost?

Jak se v buržoazních rodinách sluší, scházejí se Laurentovi denně u stolu, ale to je to jediné, co je pojí. Od patriarchy rodu přes jeho dceru, dva vnuky a pravnučku mají každý vlastní starosti a pohodě neprospívá ani aktuální atmosféra uprchlické krize v Calais, kde žijí. I pouhé náznaky příběhů jednotlivých postav opravňují dojem, že rodina se neodvratně rozpadá.