Françoise Lebrun, 81

Triptych tvořený na sebe navazujícími povídkami. Všechny tři příběhy se týkají vztahů mezi dospělými dětmi, jejich poněkud odtažitými rodiči (nebo rodičem) a mezi sebou navzájem. Odcizení sourozenci se po letech opět setkávají a jsou nuceni čelit nevyřešeným napětím a přehodnotit své napjaté vztahy s emocionálně vzdálenými rodiči.

„Život je jako sen, je to tak? Ano je. Je to sen ve snu…“ Tak si připíjejí postarší manželé na terase svého bytu. Zdají se být zdraví a spokojení. Jenže klid podzimu života začíná pomalu rozežírat zákeřná nemoc, jež způsobuje, že se Françoise ztrácí nejprve v ulicích Paříže, brzy i ve své vlastní mysli. Její manžel, bývalý filmový kritik, by se o ni rád postaral, ale i jemu docházejí síly… Obraz je rozdělený na dvě části, a tak divák nepřichází ani o vteřinu filmového času, kdy se obě postavy v podání mistra hororů Daria Argenta a francouzské hvězdy Françoise Lebrun snaží přežít své stáří. Gaspar Noé přichází se snímkem, který chce věnovat všem, „jejichž mozky se rozloží dříve než jejich srdce“.